Pomocí funkční magnetické rezonance (fMRI) u bdělých psů vědci prokázali, že se v jejich mozku při pohledu na šťastné, rozzlobené, vyděšené a smutné lidské tváře aktivují odlišné neuronové vzorce . Studie z roku 2026 zjistila, že psi dokážou rozlišit nejen pozitivní od negativních výrazů, ale také mezi různými negativními emocemi (strach vs. smutek vs. vztek) .
„Toto je první důkaz, že psí mozek dokáže rozlišovat mezi emocemi stejné valence,“ uvedla spoluautorka studie Dr. Laura Cuaya .
Studie fMRI u psů identifikovaly oblasti v neokortexu – včetně temporálního kortexu – které reagují specificky na lidské obličeje, těla a emocionální výrazy . Usmívající se tváře zvláště aktivují temporální kortex psů .
Psí mozek zpracovává emocionálně nabité lidské vokalizace (smích, pláč) v oblastech analogických lidskému sluchovému kortexu. To naznačuje evolučně sdílené nervové mechanismy pro hlasové emocionální signály napříč druhy .
Když psi vidí svého primárního pečovatele (v porovnání s cizím člověkem), aktivují se u nich limbické oblasti a struktury spojené s odměnou – včetně amygdaly, inzuly, nucleus caudatus a cingulárního kortexu . Hypotalamus vykazuje nejsilnější aktivaci, když pečovatel s psem pozitivně interaguje .
Ústředním zjištěním výzkumu je, že schopnost číst lidské emoce je primárně produktem domestikace, nikoliv specializovaného výcviku.
Domestikace zahrnovala selekci na „vlídnost, komunikaci a zpracování vizuálních/sociálních podnětů“ spolu s vlastnostmi, jako je citová vazba a sledování pohledu – vše spojené s neurobiologickými změnami . Tento selekční tlak utvářel psí mozek tak, aby byl přirozeně naladěn na lidské emocionální signály .
Srovnávací studie ukazují, že se mozek a chování moderních psů podstatně liší od vlků a že domestikace způsobila specifické změny v mozkové struktuře související se sociální kognicí . Studie z roku 2025 v Journal of Neuroscience přímo porovnávala rozdíly v mozku a chování mezi předmoderními a moderními liniemi psů a našla důkazy, že domestikace přetvořila nervové okruhy důležité pro chování zaměřené na člověka .
Vlci, psi a lidé sdílejí homologní mozkové mechanismy pro zpracování základních afektů, stresu a uklidnění – společný sociální „nástrojový balíček“, který předchází domestikaci . Domestikace však zřejmě tyto okruhy u psů zesílila a specializovala pro čtení lidských výrazů .
Stojí za zmínku, že celý experimentální design s fMRI u bdělých psů závisí na rozsáhlém tréninku s pozitivním posilováním, který psy naučí zůstat v klidu a pohodlí uvnitř skeneru . Tato metodika je nyní dobře zavedená: psi jsou trénováni v bdělém stavu, bez omezení a bez sedativ .
Psi vykazují silnější neuronové reakce na známé lidi než na cizí a míra citové vazby nebo historie výcviku moduluje aktivaci mozku v oblastech zpracování emocí . Konkrétní sociální vztah psa s jeho pánem utváří to, jak jeho mozek reaguje na emoce tohoto člověka .
Základní schopnost rozlišovat lidské emoce je přítomna i u necvičených psů, což naznačuje, že je produktem domestikace a běžného sociálního kontaktu, nikoliv specializovaného výcviku . Výcvik však může posílit pozornost vůči lidským signálům a posílit příslušné nervové okruhy.
Domestikace „naprogramovala“ psí mozek pro citlivost na lidské emoce prostřednictvím selekce na sociálně-kognitivní okruhy. Výcvik a individuální sociální zkušenost pak tyto okruhy dolaďují, ale nejsou původcem této schopnosti – nervová architektura byla utvářena již tisíci lety souběžné evoluce.