Hizballáh tuto taktiku odsoudil v oficiálním prohlášení, v němž ji popsal jako přeměnu zelených zón na "zcela spálené a neobyvatelné oblasti" a jako součást širší kampaně za zničení městské infrastruktury a krajiny . Použití ohně jako zbraně znamenalo eskalaci ekologické a humanitární zátěže konfliktu, který již za poslední dva roky zdevastoval tisíce hektarů zemědělské půdy a lesů na obou stranách hranice .
Dne 9. srpna 2026 premiér Benjamin Netanjahu na zasedání vlády prohlásil, že Izrael "v posledních dnech tvrdě zasáhl v Libanonu", přičemž zlikvidoval "teroristy", včetně těch na hřebeni Alí Táhir v oblasti Nabatíja. Řekl: "Nemohu to blíže rozvést. Jsme uprostřed velmi důležité operace" . Hřeben Alí Táhir, strategický vrch asi šest mil od izraelských hranic, byl ohniskem napětí od konce července, kdy Hizballáh odpálil výbušný dron na izraelské inženýrské vozidlo . Izraelská armáda při nočních operacích na hřebeni 1. srpna zabila několik členů Hizballáhu . Netanjahuova slova spojila operaci s širšími izraelskými vojenskými cíli proti Hizballáhu a íránským spojencům v jižním Libanonu .
Hřeben je v izraelských a regionálních médiích popisován jako klíčová bašta Hizballáhu, přičemž izraelské síly obklíčily tunelovou síť pod ním a snaží se rozbít jeho jednotku "Badr" . Operace přišla poté, co izraelské síly koncem června dobyly podzemní velitelské centrum pod hřebenem, které armáda označila za "nervové centrum" regionální divize Badr .
Dne 9. srpna zveřejnilo izraelské ministerstvo zahraničí na svém oficiálním anglickém účtu na síti X mapu, která zobrazovala části jižního Libanonu jako izraelské území. Mapa byla součástí grafiky o akutní podvýživě dětí v Gaze . Hizballáh uvedl, že mapa poskytuje "jednoznačné potvrzení ambicí izraelského nepřítele v Libanonu", a vyzval libanonskou vládu, aby zastavila přímé rozhovory s Izraelem a podala naléhavou stížnost Radě bezpečnosti OSN .
Libanonská velvyslankyně ve Washingtonu Nada Hamadeh Moawadová kontaktovala americké ministerstvo zahraničí, které požádalo Izrael o stažení mapy. Izrael ji následně ze svého anglického účtu smazal, na arabskojazyčném účtu však zůstala . Mapa byla zveřejněna v době, kdy Izrael prosazuje kontrolu nad jižním Libanonem až k řece Litání, zhruba 30 km severně od hranic, jak dokumentuje Reuters . Podle vyšetřování Al Džazíry z konce května 2026 izraelská armáda zveřejnila oficiální mapy znázorňující přibližně 570 kilometrů čtverečních pod svou kontrolou v jižním Libanonu .
Od července 2026 se v Římě uskutečnilo několik kol amerických jednání mezi Izraelem a Libanonem, ale k celkovému průlomu nedošlo. Šesté kolo (14.–15. července) přineslo určitý pokrok v zavádění "pilotních zón", odkud by se izraelské síly stáhly a předaly kontrolu libanonské armádě . Sedmé kolo (4.–5. srpna) však uvízlo na mrtvém bodě, protože obě strany zůstaly rozděleny v zásadní otázce odzbrojení Hizballáhu. Vysoce postavený libanonský činitel uvedl, že od tohoto kola nelze očekávat další ústupky .
I když jednání formálně nezkolabovala, v klíčové otázce vojenských schopností Hizballáhu a rozsahu izraelského stažení se fakticky rozpadla. Libanonský činitel agentuře AFP řekl, že Izrael odmítl stáhnout se z dalších oblastí jižního Libanonu, pokud nebude mít libanonská armáda plnou kontrolu nad počátečními dvěma pilotními zónami . Rámcová dohoda podepsaná koncem června podmiňovala fázové stažení Izraele ověřeným odzbrojením Hizballáhu a dalších skupin napojených na Írán, což je podmínka, kterou Libanon není schopen splnit .
Dostupné údaje o obětech jsou omezené a zatím neposkytují ucelený obraz o civilních ztrátách.
Z dostupných zdrojů nebyl k dispozici spolehlivý souhrnný údaj o libanonských civilních obětech nebo vysídlených osobách z této fáze konfliktu. Nezávislé organizace, jako je OSN nebo libanonské ministerstvo veřejného zdraví, by byly autoritativním zdrojem těchto čísel, ale jejich nejnovější statistiky nebyly ve vyhledaných výsledcích zachyceny.