Jen pár hodin po podpisu však íránský poslanec Ebráhím Rezáí, člen bezpečnostního a zahraničněpolitického výboru Madžlisu, na síti X ostře odmítl. Dohodu označil za „papírovou“, která Saúdské Arábii bezpečnost nepřinese, a vyzval Rijád ke změně politiky .
Do 10. srpna se oficiální tón zmírnil. Mluvčí ministerstva zahraničí Esmaíl Baghí novinářům řekl, že Teherán „nevidí důvod k obavám, že by tato smlouva byla namířena proti Íránu“, a označil pakt za pozitivní krok k solidaritě muslimů. Dodal, že dohoda ukazuje, že si blízkovýchodní národy uvědomují, že „bezpečnost není zboží, které lze koupit od falešných zprostředkovatelů“ .
Nejostřejší varování přišlo 10. srpna z íránských tvrdých novin Kayhan, které vytýčily jasnou červenou linii: jakékoli použití paktu proti skupinám napojeným na Írán – včetně jemenských Húsíů – by vyvolalo „rozhodnou odpověď na bojišti“ .
Íránská státní média pakt také rámovala po svém – jako „spojenectví proti Velkému Izraeli“ a odklon od bezpečnostní architektury ovládané USA .
Celkově vzato, oficiální íránská linie pakt zlehčovala jako neohrožující, zatímco hlasy z tvrdého křídla byly ostře kritické. Analytikové podotýkají, že mnozí v Íránu věří, že aliance míří i na ně .
Mekkská dohoda o společné obraně staví na bilaterálním saúdsko-pákistánském paktu podepsaném o necelý rok dříve a rozšiřuje jej o Turecko . Její hlavní prvky:
Ankara i Islámábád ve veřejných prohlášeních objasnily, že pakt není namířen proti Íránu ani žádné konkrétní zemi.