Federal Reserve Bank of New York jednala jménem amerického ministerstva financí a prostřednictvím velkých dealerů, jako jsou Goldman Sachs a Morgan Stanley, prodávala eura a nakupovala jeny. Současně provádělo japonské ministerstvo financí vlastní operace na podporu jenu. Japonsko na intervenci utratilo až 36,58 miliardy dolarů . Ministr financí Scott Bessent údajně nosil ručně psaný seznam s detaily operace .
Jen se předtím pohyboval poblíž 40letých minim. Koordinovaná akce jej vymrštila na tříměsíční maximum; v New Yorku uzavřel kolem 157,40 jenu za dolar. Kurz si své zisky udržel i v následujících dnech a obě vlády společně slíbily, že v případě potřeby znovu zasáhnou .
Při běžné měnové intervenci země prodává vlastní rezervy – typicky americké dolary – aby nakoupila cílovou měnu. Spojené státy tuto normu porušily, když použily eura. Analytici to označili za „podivné“ a „neprozřetelné“ . Tato taktická volba s sebou nesla diplomatické překvapení: evropští politici nebyli předem varováni, že jejich měna bude prodána v americké operaci .
Neobvyklý způsob financování zároveň trhům signalizoval, že USA jsou ochotny v rámci svých devizových operací jednostranně používat i jiné hlavní měny. To narušuje normy v rámci aliancí a vnáší nejistotu ohledně budoucí intervenční taktiky .
Analytici poukázali na skrytou motivaci, která přesahuje stabilizaci kurzu: ochranu amerického trhu s pokladničními poukázkami (Treasuries). Japonsko je největším zahraničním držitelem amerického státního dluhu. Neřízený propad jenu hrozil, že japonští investoři začnou rozprodávat své obrovské držby amerických dluhopisů, aby získali dolary – což by prudce zvýšilo náklady na americké zadlužování . Aby Bessent uvolnil tento tlak, aktivoval repo facilitu Federálního rezervního systému zajištěnou japonskými dluhopisy .
Tato dynamika postavila dluhopisy do středu celé intervence. Masahiko Loo ze State Street uvedl, že další klíčovou úrovní je 155 jenu za dolar, přičemž primárním zájmem USA je stabilita dluhopisového trhu .
Turner vysvětlil, že ačkoli intervence pravděpodobně nepoškodí přímo evropské státní dluhopisy, překvapivý manévr ukazuje, že země jsou „o něco méně ochotny ke spolupráci“ . Firma vyjádřila neochotu držet dlouhodobé dluhopisy kvůli zvýšené volatilitě a rizikům spojeným s geopolitickým napětím a nejistotou ohledně dlouhodobého zadlužení .
Širší pohled BlackRocku, zveřejněný ve stejném týdnu, uvádí, že se funkce státních dluhopisů posunula: „méně jako stabilizační prvek, více jako zdroj důchodu“ . Správce aktiv již dříve argumentoval, že nedostatek nabídky, přetrvávající inflace a vyšší náklady na zadlužování mění roli fixních příjmů v portfoliích. Intervence v jenu nyní přidala k této tezi geopolitickou vrstvu.
Reuters situaci popsal jako „dokonalou bouři, která se stahuje nad devizovými a dluhopisovými trhy“ . Dlouhodobá obava, že jeden z největších amerických věřitelů by mohl zlikvidovat své držby amerických dluhopisů, tím zvýšit výnosy a spustit pád trhu, se rázem stala méně hypotetickou. Intervence zdůraznila obrovskou roli Japonska jako největšího zámořského věřitele USA a ukázala, že obrana měny může vyvolat přeshraniční prodeje dluhopisů .
Ačkoli aktivace repo facility Fedu poskytla záchytnou síť, hlubší obavy z diverzifikace rezerv a stability trhu státních dluhopisů přetrvaly. Investoři nyní zvažují, zda byla intervence jednorázovým nouzovým opatřením, nebo předzvěstí méně předvídatelné a méně kooperativní éry na globálních měnových a dluhopisových trzích.