Uzavření průlivu zablokovalo 20 % světové dodávky ropy a zkapalněného zemního plynu (LNG), což představuje zhruba 15 milionů barelů denně včetně rafinovaných produktů . Těžba v zemích Perského zálivu klesla o 14,4 milionu barelů denně oproti předválečné úrovni .
Nejtvrdší dopad zaznamenala Evropa – téměř polovina jejího dovozu leteckého paliva procházela právě Hormuzským průlivem. Mezinárodní rada letišť (ACI Europe) varovala, že evropským letištím hrozí „systémový nedostatek“ paliva do tří týdnů, pokud průliv zůstane uzavřen .
Vývoj cen:
United Airlines: Generální ředitel Scott Kirby oznámil 5% snížení plánované kapacity na rok 2026. Varoval, že ceny ropy by mohly vystřelit na 175 dolarů za barel, a odhadl, že by náklady United na palivo mohly za rok vzrůst o 11 miliard dolarů .
Southwest Airlines: Southwest ukončil zajištění cen paliva (hedging) v roce 2025, takže je plně vydán napospas aktuálním cenám. V začátcích krize bylo napříč americkým průmyslem zrušeno více než 20 000 letů a Southwest patřil k nejpostiženějším .
Ryanair: Generální ředitel Michael O'Leary varoval před výrazným zdražováním letenek pro pozdější rezervace . Aerolinka však vyjádřila „téměř nulové obavy“ ohledně skutečného nedostatku paliva na léto 2026 díky evropské základně a diverzifikovaným zdrojům – přesto upozornila, že dovolenkáři rezervující na pozdější část roku mohou čelit mnohem vyšším cenám .
Širší dopad na průmysl:
To je v rozporu s povrchním očekáváním, ale zálivští dopravci mají pro udržení objednávek konkrétní důvody:
Dlouhodobá víra v růst: Prezident Emirates Tim Clark prohlásil, že aerolinka nemá v plánu objednávky odkládat, a označil konflikt za dočasné narušení v desítky let trvajícím růstovém trendu . Viceprezident Boeingu pro Blízký východ potvrdil, že zálivští dopravci neusilují o odklad dodávek, protože jejich dlouhodobý výhled zůstává pevný .
Odklady by se vymstily: Regionální viceprezident IATA varoval, že odložení objednávek by nyní vedlo k výrazným dlouhodobým nákladům – dodací sloty jsou vzácné a dopravci by přišli o místo ve výrobních frontách, což by později znamenalo platit více za méně dostupná letadla .
Finanční síla státních podniků: Emirates a další zálivští dopravci jsou státní podniky, které dokáží absorbovat krátkodobou volatilitu cen paliva lépe než finančně vyčerpaní lowcostoví dopravci. Tim Clark poznamenal, že slabší aerolinky by mohly zkrachovat, ale Emirates udržuje kapacitu a dokonce zavádí motivační programy pro cestující .
Strategický imperativ: Blízkovýchodní dopravci „zdvojují úsilí o expanzi i přesto, že válka jim přináší jedno z nejtěžších provozních prostředí“. Krizi vnímají jako příležitost získat podíl na trhu od oslabených konkurentů .
Je třeba zdůraznit, že zatímco Emirates neodkládá objednávky kvůli válce, odmítá převzetí prvních 10–11 letadel Boeing 777-9. Tento krok však není důsledkem íránského konfliktu, ale mnohaletého zpoždění výroby u Boeingu . Jde o samostatnou záležitost, která nesouvisí se strategickým rozhodnutím udržet stávající objednávky.