Konečná dohoda podepsána nebyla, bylo však dosaženo několika milníků:
Vznikající plán vytváří dvoupruhový systém, který dává Íránu významnou pravomoc nad příchozí dopravou:
Poplatky jsou pravděpodobně nejspornějším bodem. Tři strany stojí daleko od sebe:
| Strana | Navrhovaná struktura poplatků |
|---|---|
| Írán | 5–7 % hodnoty nákladu |
| Omán | Kolem 3 % hodnoty nákladu |
| Spojené státy | Nula – trvají na tom, že žádné poplatky ani překážky nebudou |
Írán učinil vyloučení amerických a izraelských lodí nevyjednatelným požadavkem:
Útoky na komerční lodě pokračovaly po celou dobu jednání a vážně podkopaly důvěru:
Íránsko-ománská dohoda je na papíře blízko – souřadnice trasy jsou dohodnuty a společné prohlášení se připravuje – ale nebyla podepsána ani realizována. Dohodu nadále blokují tři zásadní spory: íránský požadavek na 5–7% poplatky z nákladu (oproti ománským ~3 % a americkému požadavku na nulu), íránský požadavek na úplný zákaz plavidel USA a Izraele a neexistence závazku USA ukončit svou námořní blokádu. Mezitím IRGC pokračují v útocích na komerční lodě i během jednání a průliv zůstává pro běžnou komerční dopravu fakticky uzavřen.