Íránské podmínky pro znovuotevření Hormuzského průlivu: Patová situace, krize pojištění a diplomatická slepá ulička

Írán trval na právu vybírat povinné poplatky od lodí proplouvajících průlivem, čímž by vodní cestu podřídil své jednostranné autoritě . Teherán signalizoval, že by mohl začít znovu vybírat poplatky již v polovině srpna 2026, pokud nebude dosaženo dohody . Zásadní je, že íránští představitelé uvedli, že Teherán nebude jednat o dalších otázkách mírových rozhovorů, dokud nebude nejdříve dohodnuta kontrola nad Hormuzským průlivem . Tím se průliv stal ústřední překážkou celého diplomatického procesu.

Překážka 1: Americké sankce a námořní blokáda

Spojené státy v červenci 2026 znovu zavedly námořní blokádu íránských přístavů a průlivem denně proplouvala jen hrstka plavidel – v některé dny to byly pouhé tři nákladní lodě . Postoj USA je konzistentní: nepřijmou íránskou kontrolu nad mezinárodní vodní cestou . Dne 17. června podepsali prezident Donald Trump a íránský prezident Masúd Pezeškján memorandum o porozumění, které stanovilo 60denní období bezpečného průjezdu bez poplatků, ale širší sankční režim a vojenské pozice zůstávají hlavní překážkou . USA výslovně odmítly myšlenku mýtného nebo poplatků a zopakovaly, že Hormuz je mezinárodní vodní cesta, která by měla být zbavena íránské kontroly .

Překážka 2: Pojišťovací krize, která průliv uzavřela jako první

Nejhůře překonatelnou překážkou – a tou, která průliv zneprůchodnila ještě před plnou vojenskou eskalací – je kolaps trhu námořního pojištění. Hlavní námořní pojišťovny včetně Gard, Skuld, NorthStandard, London P&I Club a American Club zrušily od začátku března 2026 válečné pojištění pro plavidla v oblasti Perského zálivu, a to s účinností od 5. března .

Válečné pojistné, které se před konfliktem pohybovalo zhruba kolem 0,125–0,25 % hodnoty trupu za jednu plavbu, vystřelilo až na 10 % . K 8. červenci někteří upisovatelé válečného pojištění radili majitelům lodí, aby všechny plavby přes Hormuz pozastavili, zatímco jiní přezkoumávali pojistné podmínky po obnovených útocích . Pojišťovací krize se stala sebeposilující: i kdyby byla podepsána politická dohoda, lodě by nemohly získat dostupné pojištění pro obnovení plavby. Jeden průmyslový analytik poznamenal, že průliv byl „fakticky uzavřen, protože mnoho pojišťoven přestalo pojišťovat proplouvající plavidla“ a že odchod pojišťoven – nikoli vojenská blokáda – byl hlavním důvodem kolapsu dopravy .

Překážka 3: Střet s Ománem – dobrovolné vs. povinné poplatky

Konkurující si vize správy průlivu představují zásadní neshodu, kterou se žádné zprostředkování dosud nepodařilo vyřešit. Omán, podporovaný státy Perského zálivu, předložil Íránu 28. července návrh, který nabízel společný regionální systém řízení s pouze dobrovolnými poplatky – výnosy by financovaly navigaci, ochranu životního prostředí a záchranné služby, a to podle vzoru uspořádání v Malackém průlivu . Ománský návrh výslovně vylučoval výhradní íránskou kontrolu nad vodní cestou .

Írán zaujal opačný postoj a dobrovolnost odmítl, místo toho trval na povinných poplatcích pod svou kontrolou jako na symbolu suverenity a zdroji příjmů . Íránský náměstek ministra zahraničí Kazem Gharíbábádí prohlásil, že Teherán odmítl ománský návrh na rovné rozdělení tranzitních tras v poměru 50:50, protože takový plán neřeší bezpečnostní obavy Íránu, dokud nebude dosaženo dlouhodobé regionální stability . Hlavním sporem je tak povinné vs. dobrovolné mýtné a jednostranné vs. společné řízení – zásadní neshoda, která odráží zcela odlišné pohledy na mezinárodní právo, suverenitu a status průlivu.

Překážka 4: Širší politická slepá ulička

I když navrhovaná dohoda z počátku srpna 2026 údajně nabízela Íránu kontrolu nad vplouvajícími loděmi výměnou za znovuotevření, USA nadále odmítaly jakékoli uznání íránské autority nad vodní cestou . Íránské vedení také uvedlo, že průliv nebude otevřen, dokud USA „nenapraví své chování“ , což naznačuje politické podmínky daleko přesahující úzkou logistickou otázku lodní dopravy. Propast mezi požadavkem Íránu na jednostrannou kontrolu a postojem USA, že vodní cesta by měla zůstat zbavena íránské autority, se ukázala jako nepřekonatelná v několika kolech jednání zprostředkovaných Ománem a Katarem .