Spekulanti na tuto situaci rychle zareagovali. Pákové fondy (leveraged funds) vybudovaly medvědí pozice na jenu o objemu přesahujícím 115 000 kontraktů, což bylo nejvíce za devět let. Vsadili na to, že jen bude dál padat . Jejich sázka se vyplácela – jen 30. června 2026 prolomil hranici 162 JPY/USD, kterou neviděl od prosince 1986, a v červenci zamířil ještě výš, nad 163 JPY/USD .
Klíčovou otázkou bylo, co by mohlo tento kolotoč zastavit. Analytici z coinunited.io přišli s pronikavým argumentem: hlavním katalyzátorem odvíjení carry trade by nebylo jen zpřísňování BoJ, ale šok v americkém růstu. Prudký pokles amerických výnosů by smazal výnosový diferenciál a vynutil si násilné odvíjení .
Japonsko se zpočátku snažilo jen bránit vlastními silami. V červnu 2026 utratilo zhruba 73 miliard dolarů na intervence na podporu jenu a BoJ zároveň zvýšila sazby. Jen zůstal poblíž 160 JPY/USD. Intervence selhala – obrovský úrokový diferenciál, masivní carry trade pozice a reflační postoj premiérky Sanae Takaichiové (preferující slabší jen pro podporu exportu a inflace) tlačily na měnu dál .
Zlom nastal 1. srpna 2026. Americké ministerstvo financí nakoupilo jeny – Federální rezervní banka v New Yorku prodávala eura za jeny jménem Washingtonu. Byla to první americká intervence na podporu jenu po boku Tokia za více než deset let . Prezident Trump potvrdil účast ministerstva financí . Společná akce byla první od roku 2011 a pro nákupy jenu dokonce od roku 1998 .
Dopad na trh byl okamžitý: jen posílil z více než 163 na přibližně 156,5 JPY/USD, tedy o více než 4 % . Japonské ministerstvo financí prohlásilo, že „nebude váhat