Vance versus Rubio: Dvě tváře poválečné strategie USA vůči Íránu

Izrael vedl vlastní paralelní kampaň pod kódovým označením Operace Řvoucí lev (Roaring Lion), kterou izraelští představitelé označili za nejrozsáhlejší bojovou vzletovou operaci v historii izraelského letectva – zapojilo se do ní zhruba 200 válečných letounů a útočilo se na přibližně 500 objektů .

Úvodní salva zabila několik špičkových íránských představitelů včetně nejvyššího vůdce Alího Chameneího a vyvolala masivní íránskou odvetu v podobě stovek raket a tisíců dronů – Írán tuto odpověď nazval Operace Pravdivý slib IV . Jen během prvních deseti dnů zasáhly USA a Izrael dohromady přes 15 000 íránských cílů; podle briefingu Pentagonu z 13. března klesly íránské raketové odpaly o 90 procent a útoky dronů o 80 procent .

Ministr zahraničí Marco Rubio 5. května 2026 prohlásil, že Operace Epic Fury skončila, protože jejích cílů bylo dosaženo, a že Washington nyní preferuje „cestu míru“ . Britannica rovněž uvádí konec operace k 5. květnu .

Rozkol Vance vs. Rubio

Koncem června 2026 – poté, co bylo podepsáno předběžné memorandum o porozumění mezi USA a Íránem – se naplno projevila rétorická propast mezi viceprezidentem a ministrem zahraničí .

Postoj JD Vance: Vance rozjel mediální ofenzivu na obhajobu mírové dohody s Íránem, označil ji za „dobrý pokrok“ a zdůraznil, že existuje „ověřitelný rámec“ pro konečnou dohodu . Veřejně kritizoval izraelské údery na cíle Hizballáhu v Bejrútu, označil hlášené civilní oběti za „nepřijatelné“ a varoval, že další eskalace by mohla ohrozit probíhající diplomatické úsilí – čímž dal najevo, že izraelské akce ohrožují křehký mír .

Postoj Marco Rubio: Rubio naopak trval na tom, že Izrael má právo na sebeobranu, a dále pracoval na uzavření separátní dohody mezi Izraelem a Libanonem, která by omezila Hizballáh a umožnila stažení Izraele z jižního Libanonu . Zaujal mnohem jestřábí postoj, neváhal kritizovat íránskou vládu a byl výrazně méně ochotný kritizovat izraelské operace .

Kořen rozkolu: Oba představitelé pocházejí z konkurujících si republikánských zahraničněpolitických táborů – Vance ze skeptického křídla preferujícího zdrženlivost, Rubio z intervencionistického, proizraelského establishmentu . Tento rozkol zároveň odráží předčasný souboj o republikánskou prezidentskou nominaci v roce 2028. Vance sice vede v primárkových průzkumech, ale během aktivního konfliktu zůstal nápadně zdrženlivý .

Situace o pět měsíců později (začátek srpna 2026)

• Bojové operace skončily, diplomacie je křehká: Hlavní vojenská kampaň skončila a předběžné memorandum mezi USA a Íránem platí . Diplomatický rámec je však pod tlakem – vnitřní neshody v administrativě komplikují další jednání.
• Přetrvávající napětí kvůli Libanonu a Hizballáhu: Rubio tlačí na izraelsko-libanonskou dohodu, která by neutralizovala Hizballáh, zatímco Vance dává najevo netrpělivost s pokračujícími izraelskými údery. Výsledkem je rozporuplný postoj USA . Jak uvedl deník The Atlantic, USA nyní vyjednávají o jedné zemi na dvou různých kolejích – vedené dvěma muži s výrazně odlišnými styly a světonázory .
• Nevyřešené regionální bezpečnostní otázky: Íránská odvetná salva po memorandu utichla, ale dlouhodobý status íránského jaderného programu, osud Hizballáhu a stabilita Hormuzského průlivu zůstávají nevyřešeny . Kampaň a její dozvuky si vyžádaly tisíce mrtvých, miliony vysídlených a obrovské škody v Íránu, Libanonu, Izraeli i státech Zálivu .
• Vnitropolitické důsledky v USA: Válka a její dozvuky vyostřily souboj o republikánskou nominaci v roce 2028. Vance se i přes svou počáteční zdrženlivost profiluje jako „mírový kandidát“, zatímco Rubio se spojil s jestřábím křídlem strany zaměřeným na národní bezpečnost . Prezident Trump v zákulisí přiznal, že Vance byl ke konfliktu „možná méně nadšený“, čímž otevřel prostor pro Rubia, který se stal jedním z nejviditelnějších veřejných obhájců války .

Kde věci stojí

Americko-izraelská válka s Íránem dosáhla svých bezprostředních vojenských cílů v pozoruhodně krátkém čase, ale diplomatické a politické dozvuky jsou mnohem složitější. Administrativa nyní řídí protichůdnou politiku – Vance usiluje o uvolnění s Teheránem, zatímco Rubio pracuje na omezení íránského vlivu prostřednictvím spojenectví s Izraelem a státy Zálivu. Tyto soupeřící přístupy v kombinaci s nevyřešeným statusem Hizballáhu, íránských jaderných ambicí a klíčových globálních námořních tras znamenají, že region zůstává nadále nestabilní. Pro pozorovatele není rozkol mezi Vancem a Rubiem jen soubojem o vliv v Bílém domě, ale také oknem do dvou zásadně odlišných vizí americké moci na Blízkém východě.