Izrael vedl vlastní paralelní kampaň pod kódovým označením Operace Řvoucí lev (Roaring Lion), kterou izraelští představitelé označili za nejrozsáhlejší bojovou vzletovou operaci v historii izraelského letectva – zapojilo se do ní zhruba 200 válečných letounů a útočilo se na přibližně 500 objektů .

Úvodní salva zabila několik špičkových íránských představitelů včetně nejvyššího vůdce Alího Chameneího a vyvolala masivní íránskou odvetu v podobě stovek raket a tisíců dronů – Írán tuto odpověď nazval Operace Pravdivý slib IV . Jen během prvních deseti dnů zasáhly USA a Izrael dohromady přes 15 000 íránských cílů; podle briefingu Pentagonu z 13. března klesly íránské raketové odpaly o 90 procent a útoky dronů o 80 procent .

Ministr zahraničí Marco Rubio 5. května 2026 prohlásil, že Operace Epic Fury skončila, protože jejích cílů bylo dosaženo, a že Washington nyní preferuje „cestu míru“ . Britannica rovněž uvádí konec operace k 5. květnu .

Rozkol Vance vs. Rubio

Koncem června 2026 – poté, co bylo podepsáno předběžné memorandum o porozumění mezi USA a Íránem – se naplno projevila rétorická propast mezi viceprezidentem a ministrem zahraničí .

Postoj JD Vance: Vance rozjel mediální ofenzivu na obhajobu mírové dohody s Íránem, označil ji za „dobrý pokrok“ a zdůraznil, že existuje „ověřitelný rámec“ pro konečnou dohodu . Veřejně kritizoval izraelské údery na cíle Hizballáhu v Bejrútu, označil hlášené civilní oběti za „nepřijatelné“ a varoval, že další eskalace by mohla ohrozit probíhající diplomatické úsilí – čímž dal najevo, že izraelské akce ohrožují křehký mír .

Postoj Marco Rubio: Rubio naopak trval na tom, že Izrael má právo na sebeobranu, a dále pracoval na uzavření separátní dohody mezi Izraelem a Libanonem, která by omezila Hizballáh a umožnila stažení Izraele z jižního Libanonu . Zaujal mnohem jestřábí postoj, neváhal kritizovat íránskou vládu a byl výrazně méně ochotný kritizovat izraelské operace .

Kořen rozkolu: Oba představitelé pocházejí z konkurujících si republikánských zahraničněpolitických táborů – Vance ze skeptického křídla preferujícího zdrženlivost, Rubio z intervencionistického, proizraelského establishmentu . Tento rozkol zároveň odráží předčasný souboj o republikánskou prezidentskou nominaci v roce 2028. Vance sice vede v primárkových průzkumech, ale během aktivního konfliktu zůstal nápadně zdrženlivý .

Situace o pět měsíců později (začátek srpna 2026)

• Bojové operace skončily, diplomacie je křehká: Hlavní vojenská kampaň skončila a předběžné memorandum mezi USA a Íránem platí . Diplomatický rámec je však pod tlakem – vnitřní neshody v administrativě komplikují další jednání.
• Přetrvávající napětí kvůli Libanonu a Hizballáhu: Rubio tlačí na izraelsko-libanonskou dohodu, která by neutralizovala Hizballáh, zatímco Vance dává najevo netrpělivost s pokračujícími izraelskými údery. Výsledkem je rozporuplný postoj USA . Jak uvedl deník The Atlantic, USA nyní vyjednávají o jedné zemi na dvou různých kolejích – vedené dvěma muži s výrazně odlišnými styly a světonázory .
• Nevyřešené regionální bezpečnostní otázky: Íránská odvetná salva po memorandu utichla, ale dlouhodobý status íránského jaderného programu, osud Hizballáhu a stabilita Hormuzského průlivu zůstávají nevyřešeny . Kampaň a její dozvuky si vyžádaly tisíce mrtvých, miliony vysídlených a obrovské škody v Íránu, Libanonu, Izraeli i státech Zálivu .
• Vnitropolitické důsledky v USA: Válka a její dozvuky vyostřily souboj o republikánskou nominaci v roce 2028. Vance se i přes svou počáteční zdrženlivost profiluje jako „mírový kandidát“, zatímco Rubio se spojil s jestřábím křídlem strany zaměřeným na národní bezpečnost . Prezident Trump v zákulisí přiznal, že Vance byl ke konfliktu „možná méně nadšený“, čímž otevřel prostor pro Rubia, který se stal jedním z nejviditelnějších veřejných obhájců války .

Kde věci stojí

Americko-izraelská válka s Íránem dosáhla svých bezprostředních vojenských cílů v pozoruhodně krátkém čase, ale diplomatické a politické dozvuky jsou mnohem složitější. Administrativa nyní řídí protichůdnou politiku – Vance usiluje o uvolnění s Teheránem, zatímco Rubio pracuje na omezení íránského vlivu prostřednictvím spojenectví s Izraelem a státy Zálivu. Tyto soupeřící přístupy v kombinaci s nevyřešeným statusem Hizballáhu, íránských jaderných ambicí a klíčových globálních námořních tras znamenají, že region zůstává nadále nestabilní. Pro pozorovatele není rozkol mezi Vancem a Rubiem jen soubojem o vliv v Bílém domě, ale také oknem do dvou zásadně odlišných vizí americké moci na Blízkém východě.

Izrael vedl vlastní paralelní kampaň pod kódovým označením Operace Řvoucí lev (Roaring Lion), kterou izraelští představitelé označili za nejrozsáhlejší bojovou vzletovou operaci v historii izraelského letectva – zapojilo se do ní zhruba 200 válečných letounů a útočilo se na přibližně 500 objektů .

Úvodní salva zabila několik špičkových íránských představitelů včetně nejvyššího vůdce Alího Chameneího a vyvolala masivní íránskou odvetu v podobě stovek raket a tisíců dronů – Írán tuto odpověď nazval Operace Pravdivý slib IV . Jen během prvních deseti dnů zasáhly USA a Izrael dohromady přes 15 000 íránských cílů; podle briefingu Pentagonu z 13. března klesly íránské raketové odpaly o 90 procent a útoky dronů o 80 procent .

Ministr zahraničí Marco Rubio 5. května 2026 prohlásil, že Operace Epic Fury skončila, protože jejích cílů bylo dosaženo, a že Washington nyní preferuje „cestu míru“ . Britannica rovněž uvádí konec operace k 5. květnu .

Rozkol Vance vs. Rubio

Koncem června 2026 – poté, co bylo podepsáno předběžné memorandum o porozumění mezi USA a Íránem – se naplno projevila rétorická propast mezi viceprezidentem a ministrem zahraničí .

Postoj JD Vance: Vance rozjel mediální ofenzivu na obhajobu mírové dohody s Íránem, označil ji za „dobrý pokrok“ a zdůraznil, že existuje „ověřitelný rámec“ pro konečnou dohodu . Veřejně kritizoval izraelské údery na cíle Hizballáhu v Bejrútu, označil hlášené civilní oběti za „nepřijatelné“ a varoval, že další eskalace by mohla ohrozit probíhající diplomatické úsilí – čímž dal najevo, že izraelské akce ohrožují křehký mír .

Postoj Marco Rubio: Rubio naopak trval na tom, že Izrael má právo na sebeobranu, a dále pracoval na uzavření separátní dohody mezi Izraelem a Libanonem, která by omezila Hizballáh a umožnila stažení Izraele z jižního Libanonu . Zaujal mnohem jestřábí postoj, neváhal kritizovat íránskou vládu a byl výrazně méně ochotný kritizovat izraelské operace .

Kořen rozkolu: Oba představitelé pocházejí z konkurujících si republikánských zahraničněpolitických táborů – Vance ze skeptického křídla preferujícího zdrženlivost, Rubio z intervencionistického, proizraelského establishmentu . Tento rozkol zároveň odráží předčasný souboj o republikánskou prezidentskou nominaci v roce 2028. Vance sice vede v primárkových průzkumech, ale během aktivního konfliktu zůstal nápadně zdrženlivý .

Situace o pět měsíců později (začátek srpna 2026)

• Bojové operace skončily, diplomacie je křehká: Hlavní vojenská kampaň skončila a předběžné memorandum mezi USA a Íránem platí . Diplomatický rámec je však pod tlakem – vnitřní neshody v administrativě komplikují další jednání.
• Přetrvávající napětí kvůli Libanonu a Hizballáhu: Rubio tlačí na izraelsko-libanonskou dohodu, která by neutralizovala Hizballáh, zatímco Vance dává najevo netrpělivost s pokračujícími izraelskými údery. Výsledkem je rozporuplný postoj USA . Jak uvedl deník The Atlantic, USA nyní vyjednávají o jedné zemi na dvou různých kolejích – vedené dvěma muži s výrazně odlišnými styly a světonázory .
• Nevyřešené regionální bezpečnostní otázky: Íránská odvetná salva po memorandu utichla, ale dlouhodobý status íránského jaderného programu, osud Hizballáhu a stabilita Hormuzského průlivu zůstávají nevyřešeny . Kampaň a její dozvuky si vyžádaly tisíce mrtvých, miliony vysídlených a obrovské škody v Íránu, Libanonu, Izraeli i státech Zálivu .
• Vnitropolitické důsledky v USA: Válka a její dozvuky vyostřily souboj o republikánskou nominaci v roce 2028. Vance se i přes svou počáteční zdrženlivost profiluje jako „mírový kandidát“, zatímco Rubio se spojil s jestřábím křídlem strany zaměřeným na národní bezpečnost . Prezident Trump v zákulisí přiznal, že Vance byl ke konfliktu „možná méně nadšený“, čímž otevřel prostor pro Rubia, který se stal jedním z nejviditelnějších veřejných obhájců války .

Kde věci stojí

Americko-izraelská válka s Íránem dosáhla svých bezprostředních vojenských cílů v pozoruhodně krátkém čase, ale diplomatické a politické dozvuky jsou mnohem složitější. Administrativa nyní řídí protichůdnou politiku – Vance usiluje o uvolnění s Teheránem, zatímco Rubio pracuje na omezení íránského vlivu prostřednictvím spojenectví s Izraelem a státy Zálivu. Tyto soupeřící přístupy v kombinaci s nevyřešeným statusem Hizballáhu, íránských jaderných ambicí a klíčových globálních námořních tras znamenají, že region zůstává nadále nestabilní. Pro pozorovatele není rozkol mezi Vancem a Rubiem jen soubojem o vliv v Bílém domě, ale také oknem do dvou zásadně odlišných vizí americké moci na Blízkém východě.