Instalovaný solární výkon Afriky – tedy panely skutečně na střechách a na polích – činí podle asociace AFSIA pouhých 23,4 GW . To je zlomek toho, co kontinent potřebuje. (AFSIA má i odhad „shora dolů” založený na čínských exportních datech, který uvádí až 63,9 GW – odráží to obtížnost sledování panelů mimo síť .)

Propast mezi domácí výrobou a čínským dovozem je ohromující

Čínský dovoz panelů mnohonásobně převyšuje místní výrobu a rozdíl se dále zvětšuje.

• V roce 2024 dosáhl vývoz čínských solárních panelů do Afriky 11,36 GW, což je meziročně o 43 % více. V čele byla Jihoafrická republika s 3,81 GW a Maroko s 1,13 GW .
• Za 12 měsíců do června 2025 dosáhl dovoz 15 GW – nárůst o 60 % .
• Za celý rok 2025 Čína do Afriky podle organizace Ember odeslala odhadem 18,8 GW panelů, o 48 % více než v roce 2024 .
• Kumulativně od roku 2017 do poloviny roku 2026 vyvezla Čína na africký kontinent 58,1 GW solárních panelů .

Celková kapacita domácí výroby panelů v Africe (~2,3 GW ve všech zemích) zhruba odpovídá dvěma měsícům současného čínského dovozu.

Strukturální problém: Žádná komerční výroba solárních článků

Nejkritičtějším nedostatkem je, že žádná africká země nevyrábí solární články ani wafery v komerčním měřítku . Stávající „výrobní” linky – v Maroku, Jihoafrické republice a Nigérii – jsou v podstatě montážní linky, které dovážejí čínské články, rámy, sklo a zadní fólie.

To znamená:

• Afrika získává pouze segment s nejnižší přidanou hodnotou dodavatelského řetězce.
• Podíl místních komponentů ve smontovaných panelech zůstává malý.
• Kontinent je zranitelný vůči čínským cenám, narušení dodávek a změnám obchodní politiky.
• Analytici upozorňují, že čínské články jsou tak levné, že i montážní nákladová výhoda je mizivá .

Čínské energetické investice: Od půjček k exportu

Čína zůstává největším zahraničním investorem v energetickém sektoru subsaharské Afriky, přičemž financování energetiky v letech 2010–2020 přesáhlo 30 miliard dolarů . V letech 2020–2024 dodaly čínské investice přes 32 GW výrobní kapacity ve 30 zemích – v hodnotě více než 33 miliard dolarů . Samotná solární energie tvořila v letech 2010–2021 57 % čínských investic do obnovitelných zdrojů v Africe .

Model se ale mění. Čínské energetické půjčky výrazně zpomalily – v roce 2024 byla potvrzena pouze jedna půjčka na energetiku (přenosový projekt v Angole) – protože Peking se přesouvá od projektového financování k dodávkám zařízení .

Jihoafrická republika: Eskom Green a cíl 32 GW

Jihoafrická republika se profiluje jako hlavní kandidát na rozsáhlou místní solární výrobu a jako významná destinace pro investice do čisté energie.

V červnu 2026 spustil Eskom Eskom Green, dceřinou společnost pro obnovitelné zdroje, která může získávat vlastní financování a vstupovat do partnerství veřejného a soukromého sektoru . Cílem je 32 GW kapacity z obnovitelných zdrojů do roku 2040, včetně solární, větrné energie a bateriových úložišť, s počáteční fází 5,6 GW bezemisní výroby . Konečná regulační povolení podle PFMA získala v červenci 2026 .

Analytikové však očekávají, že tento pipeline vytvoří mnohem větší poptávku po čínských solárních zařízeních než po místní výrobě, protože domácí výroba se nemůže zdaleka tak rychle škálovat .

Výhled: Čínská dominance bez zásadních politických změn přetrvá

Průmysloví analytici se obecně shodují, že čínská dominance na africkém solárním trhu přetrvá v dohledné budoucnosti, pokud nedojde k zásadním clům, dotacím nebo průlomu v prvovýrobě .

• Čína v roce 2024 vyrobila 80 % světových solárních panelů a obrovská nadkapacita způsobuje, že ceny panelů stále klesají .
• Vývoz čínských panelů do Afriky roste rychleji než místní kapacita – poměr dovozu k místní výrobě se rozšířil, nikoli zúžil.
• I kdyby všechny plánované africké továrny v měřítku gigawattů začaly fungovat, pokryly by jen zlomek očekávané poptávky a jejich závislost na Číně, pokud jde o články a wafery, by zůstala .

Závěr: Domácí výroba solárních panelů v Africe je reálná a zrychluje se, ale začíná z velmi malého základu, zůstává omezena na montáž panelů s nízkou přidanou hodnotou a je předbíhána prudce rostoucím čínským dovozem. Bez rozsáhlé výroby článků, ochranné obchodní politiky nebo trvalých dotací lze očekávat, že čínská dominance v africkém solárním hodnotovém řetězci vydrží po celé toto desetiletí a pravděpodobně i ve 30. letech 21. století .

Instalovaný solární výkon Afriky – tedy panely skutečně na střechách a na polích – činí podle asociace AFSIA pouhých 23,4 GW . To je zlomek toho, co kontinent potřebuje. (AFSIA má i odhad „shora dolů” založený na čínských exportních datech, který uvádí až 63,9 GW – odráží to obtížnost sledování panelů mimo síť .)

Propast mezi domácí výrobou a čínským dovozem je ohromující

Čínský dovoz panelů mnohonásobně převyšuje místní výrobu a rozdíl se dále zvětšuje.

• V roce 2024 dosáhl vývoz čínských solárních panelů do Afriky 11,36 GW, což je meziročně o 43 % více. V čele byla Jihoafrická republika s 3,81 GW a Maroko s 1,13 GW .
• Za 12 měsíců do června 2025 dosáhl dovoz 15 GW – nárůst o 60 % .
• Za celý rok 2025 Čína do Afriky podle organizace Ember odeslala odhadem 18,8 GW panelů, o 48 % více než v roce 2024 .
• Kumulativně od roku 2017 do poloviny roku 2026 vyvezla Čína na africký kontinent 58,1 GW solárních panelů .

Celková kapacita domácí výroby panelů v Africe (~2,3 GW ve všech zemích) zhruba odpovídá dvěma měsícům současného čínského dovozu.

Strukturální problém: Žádná komerční výroba solárních článků

Nejkritičtějším nedostatkem je, že žádná africká země nevyrábí solární články ani wafery v komerčním měřítku . Stávající „výrobní” linky – v Maroku, Jihoafrické republice a Nigérii – jsou v podstatě montážní linky, které dovážejí čínské články, rámy, sklo a zadní fólie.

To znamená:

• Afrika získává pouze segment s nejnižší přidanou hodnotou dodavatelského řetězce.
• Podíl místních komponentů ve smontovaných panelech zůstává malý.
• Kontinent je zranitelný vůči čínským cenám, narušení dodávek a změnám obchodní politiky.
• Analytici upozorňují, že čínské články jsou tak levné, že i montážní nákladová výhoda je mizivá .

Čínské energetické investice: Od půjček k exportu

Čína zůstává největším zahraničním investorem v energetickém sektoru subsaharské Afriky, přičemž financování energetiky v letech 2010–2020 přesáhlo 30 miliard dolarů . V letech 2020–2024 dodaly čínské investice přes 32 GW výrobní kapacity ve 30 zemích – v hodnotě více než 33 miliard dolarů . Samotná solární energie tvořila v letech 2010–2021 57 % čínských investic do obnovitelných zdrojů v Africe .

Model se ale mění. Čínské energetické půjčky výrazně zpomalily – v roce 2024 byla potvrzena pouze jedna půjčka na energetiku (přenosový projekt v Angole) – protože Peking se přesouvá od projektového financování k dodávkám zařízení .

Jihoafrická republika: Eskom Green a cíl 32 GW

Jihoafrická republika se profiluje jako hlavní kandidát na rozsáhlou místní solární výrobu a jako významná destinace pro investice do čisté energie.

V červnu 2026 spustil Eskom Eskom Green, dceřinou společnost pro obnovitelné zdroje, která může získávat vlastní financování a vstupovat do partnerství veřejného a soukromého sektoru . Cílem je 32 GW kapacity z obnovitelných zdrojů do roku 2040, včetně solární, větrné energie a bateriových úložišť, s počáteční fází 5,6 GW bezemisní výroby . Konečná regulační povolení podle PFMA získala v červenci 2026 .

Analytikové však očekávají, že tento pipeline vytvoří mnohem větší poptávku po čínských solárních zařízeních než po místní výrobě, protože domácí výroba se nemůže zdaleka tak rychle škálovat .

Výhled: Čínská dominance bez zásadních politických změn přetrvá

Průmysloví analytici se obecně shodují, že čínská dominance na africkém solárním trhu přetrvá v dohledné budoucnosti, pokud nedojde k zásadním clům, dotacím nebo průlomu v prvovýrobě .

• Čína v roce 2024 vyrobila 80 % světových solárních panelů a obrovská nadkapacita způsobuje, že ceny panelů stále klesají .
• Vývoz čínských panelů do Afriky roste rychleji než místní kapacita – poměr dovozu k místní výrobě se rozšířil, nikoli zúžil.
• I kdyby všechny plánované africké továrny v měřítku gigawattů začaly fungovat, pokryly by jen zlomek očekávané poptávky a jejich závislost na Číně, pokud jde o články a wafery, by zůstala .

Závěr: Domácí výroba solárních panelů v Africe je reálná a zrychluje se, ale začíná z velmi malého základu, zůstává omezena na montáž panelů s nízkou přidanou hodnotou a je předbíhána prudce rostoucím čínským dovozem. Bez rozsáhlé výroby článků, ochranné obchodní politiky nebo trvalých dotací lze očekávat, že čínská dominance v africkém solárním hodnotovém řetězci vydrží po celé toto desetiletí a pravděpodobně i ve 30. letech 21. století .