NASA zachránila vědu sondy Voyager 2 riskantním manévrem „Velký třesk“

Výsledek je zásadní: všechny tři zbývající vědecké přístroje Voyageru 2 mohou pracovat nejméně o další rok, přibližně do poloviny roku 2027 nebo déle . NASA tím odložila další nevyhnutelné vypínání vědeckých systémů.

Jak „Velký třesk“ ušetřil energii

Voyager 2 vyrábí elektřinu pomocí radioizotopových termoelektrických generátorů. Tyto generátory každým rokem poskytují přibližně o 4 watty méně energie, takže tým musí průběžně rozhodovat, které systémy zůstanou zapnuté .

Některá topná tělesa přitom vyhřívala celé podsystémy, včetně těch, které už nebyly pro současný vědecký program nezbytné. Inženýři proto vypnuli vytápění méně důležitých částí a přešli na úspornější topení pouze pro kritické komponenty. Součástí přestavby bylo také vypnutí dvou samostatných topných těles a digitálního magnetofonu; příkaz byl proveden 9. července .

Ušetřená energie stačila k tomu, aby nebylo nutné vypnout další vědecký přístroj před koncem roku 2026. Bez tohoto zásahu by Voyager 2 pokračoval už jen se dvěma ze tří zbývajících přístrojů .

Které přístroje zůstaly zachovány

Voyager 2 už v minulých letech vypnul několik vědeckých systémů kvůli úsporám energie. Po úspěšném manévru „Velký třesk“ zůstávají v provozu tyto tři přístroje:

1. Magnetometr (MAG) – měří magnetická pole v mezihvězdném prostoru.
2. Systém plazmových vln (PWS) – zachycuje plazmové vlny za hranicí sluneční soustavy.
3. Detektor kosmického záření (CRS) – měří částice kosmického záření přicházející z oblastí mimo sluneční soustavu.

Společně představují jedinou síť senzorů, která lidstvu umožňuje provádět přímá měření (in situ) v mezihvězdném prostoru. V současnosti přitom není financována ani naplánována náhradní mise, která by tato měření převzala .

Proč byl manévr tak riskantní

Šlo o operaci typu „jeden pokus a dost“. Po odeslání příkazů už tým nemohl situaci v reálném čase korigovat .

• Komunikace má zpoždění. Signálu trvá přibližně 17 hodin, než dorazí k Voyageru 2, a dalších zhruba 17 hodin, než se potvrzení vrátí na Zemi. Inženýři tak mohli na výsledek čekat více než jeden den .
• Hrozilo podchlazení. Vypnutí topení u stárnoucí sondy v mezihvězdném prostoru mohlo způsobit zamrznutí a trvalé poškození důležitých komponent. Pokud by úsporné náhrady neudržely teploty v bezpečných mezích, některé systémy by mohly být nenávratně ztraceny .
• Mohla zasáhnout automatická ochrana. Palubní mechanismy ochrany proti poruchám mohly při zaznamenání anomálie autonomně vypnout více systémů, než tým zamýšlel, a tím urychlit konec mise .

NASA proto několik měsíců modelovala různé scénáře a sekvenci příkazů důkladně testovala, než odeslala finální pokyny .

Co čeká Voyager 1

Podobný problém řeší také dvojče Voyageru 2. NASA 17. dubna 2026 vypnula u Voyageru 1 přístroj LECP, tedy detektor nízkoenergetických nabitých částic. Tím sonda získala přibližně rok energetické rezervy a zůstaly jí tři provozované vědecké přístroje: magnetometr, systém plazmových vln a detektor kosmického záření .

Koncept „Velkého třesku“ byl od začátku navržen pro obě sondy . Úspěch u Voyageru 2 nyní NASA umožňuje připravit podobnou přestavbu i pro Voyager 1 .

Přesné datum zatím agentura neoznámila. Voyager 1 má ale menší a méně předvídatelnou energetickou rezervu než Voyager 2, takže inženýři budou muset sekvenci pravděpodobně upravit a provést další modelování .

Pokud se manévr podaří, mohl by i Voyager 1 udržet své tři zbývající vědecké přístroje v provozu nejméně o další rok. Obě sondy by tak mohly pokračovat ve sběru dat z mezihvězdného prostoru ještě hlouběji v 30. letech tohoto století .