Virus se rozšířil do pěti provincií: Ituri, Severní Kivu, Jižní Kivu, Haut-Uélé a Tshopo . Epicentrem zůstává Ituri, kde bylo v polovině července zaznamenáno 90 % potvrzených případů v zemi .
Situaci zhoršují ozbrojené konflikty na východě země. Ty omezují pohyb zdravotnických pracovníků, komplikují trasování kontaktů i bezpečný přístup k pacientům a umožňují, aby se přenos udržoval v těžko dostupných oblastech .
Konžská vláda podle zprávy agentury Bloomberg připravuje rozsáhlou úpravu dosavadní reakce. Součástí plánu má být bezplatná zdravotní péče v provinciích zasažených epidemií, intenzivnější testování experimentálních vakcín a přesun větší části odpovědnosti na místní komunity a jednotlivé vesnice .
Tento přístup má pomoci obnovit důvěru obyvatel a zrychlit vyhledávání nových případů. WHO zároveň zdůrazňuje význam včasné diagnostiky, izolace, trasování kontaktů, prevence infekcí, bezpečných pohřbů a zapojení místních komunit .
Proti běžnějšímu viru Zaire existují schválené vakcíny a léčebné možnosti. U viru Bundibugyo ale neexistuje licencovaná vakcína ani specifická léčba . Zdravotníci se proto musí opírat především o podpůrnou péči, rychlé odhalování případů a přísná protiepidemická opatření .
To je náročné samo o sobě, natož v regionech zasažených konfliktem. Každé zpoždění při převozu pacienta, laboratorním testování nebo dohledávání kontaktů může vytvořit další řetězec přenosu.
Výzkumné instituce a mezinárodní organizace se nyní snaží dohnat náskok epidemie:
Všechny tyto přípravky jsou stále experimentální. WHO doporučuje jejich používání výhradně v rámci klinických studií, aby bylo možné ověřit jejich účinnost a bezpečnost .
Americké ministerstvo zahraničí 5. srpna oznámilo záměr poskytnout dalších 242 milionů dolarů na okamžitou reakci na epidemii, připravenost a humanitární pomoc v regionu . Celková přímá americká podpora reakce na ebolu tím podle ministerstva přesáhne 512 milionů dolarů . Spojené státy jsou od začátku epidemie největším finančním přispěvatelem na její zvládání .
Epidemie byla oficiálně vyhlášena 15. května 2026. V té době úřady evidovaly osm laboratorně potvrzených a 246 podezřelých případů . Epidemiologické údaje ale silně naznačují, že virus v komunitách koloval neodhalený už od konce roku 2025 nebo začátku roku 2026 .
Právě toto opožděné odhalení mohlo umožnit, aby se nákaza před spuštěním koordinované mezinárodní reakce pevně uchytila v několika provinciích. Zatímco vědci závodí s časem při vývoji první vakcíny proti viru Bundibugyo, zdravotníci v terénu se stále musí spoléhat především na rychlé testování, izolaci a spolupráci s místními obyvateli.