Klimatická změna zdvojnásobila riziko extrémních požárů v Kanadě. Co říká věda o špatném hospodaření s lesy

Výzkum se zaměřil na požárně nebezpečné počasí v Severozápadních teritoriích a v severozápadním Ontariu, tedy v oblastech, které letošní sezona zasáhla nejhůře . Mechanismus je známý: vyšší teploty způsobené emisemi z fosilních paliv rychleji vysušují půdu i vegetaci. Les se pak snadněji stává palivem a požáry se mohou šířit rychleji a hůře zvládnutelným způsobem .

Studie zároveň varuje, že s každým dalším oteplením budou podobné sezony častější a intenzivnější . Podle samotných pozorovaných dat se extrémní požární počasí v dnešním klimatu očekává jednou za dva až šest let v Severozápadních teritoriích a jednou za šest až 15 let v Ontariu . V klimatických podmínkách bez oteplování způsobeného člověkem by šlo o podstatně vzácnější jevy.

Proč samotné špatné hospodaření s lesy nestačí jako vysvětlení

Tvrzení, že za rozsah požárů může především špatné hospodaření s lesy — které výrazně prosazoval například americký prezident Donald Trump — neodpovídá převaze dostupných vědeckých důkazů . Odborníci připouštějí, že způsob hospodaření může na místní úrovni ovlivnit chování požáru, zejména v místech, kde se lesy stýkají s obydlenými oblastmi. Nevysvětluje však sám o sobě rozsáhlé extrémy požárního počasí, které zasáhly velké části Kanady .

Klíčové závěry výzkumu:

• Studie WWA oddělila samotné požární počasí — teplotu, vlhkost, vítr a suchost — od proměnných souvisejících s hospodařením v lesích. Ukázala, že extrémní povětrnostní podmínky byly kvůli klimatické změně zhruba dvakrát pravděpodobnější bez ohledu na způsob správy lesů .
• Výzkum rekordní požární sezony v Kanadě z roku 2023, publikovaný v časopise npj Climate and Atmospheric Science, dospěl k podobnému výsledku. Lidský vliv na klima zvýšil pravděpodobnost rozsáhlých spálených ploch ve východní a jihozápadní Kanadě více než dvojnásobně a více než pětinásobně zvýšil pravděpodobnost dlouhé požární sezony .
• Atribuční studie z roku 2019 zjistila, že více než 95 % pravděpodobnosti pozorovaných extrémních teplotních odchylek během kanadských požárních sezon lze připsat antropogenní klimatické změně .
• Ověřování agentury AFP odmítlo tvrzení, že požáry v roce 2026 byly „vyrobené“ nebo způsobené výhradně špatným managementem. Vědci jejich rozsah spojují především s vyššími teplotami a suchem v požární sezoně .

Stručně řečeno: hospodaření s lesy může ovlivnit průběh požáru v konkrétní obci nebo regionu. Kontinentální rozsah extrémního požárního počasí, který učinil letošní požáry tak ničivými a rozšířenými, však podle vědeckých důkazů souvisí především s klimatickou změnou, nikoli s lesní politikou .

První národy nesou nepoměrně velkou část následků

Nejtvrdší a zároveň nejméně spravedlivé dopady požárů pociťují původní obyvatelé Kanady, zejména komunity Prvních národů.

• Komunity Prvních národů se podílejí na přibližně 42 % všech evakuací kvůli lesním požárům v Kanadě, přestože původní obyvatelé tvoří asi 5 % celkové populace . Tento nepoměr dokládají vládní i akademické zdroje, včetně zprávy kanadského statistického úřadu z července 2026 .
• Jen v Ontariu bylo v roce 2026 nařízeno evakuovat 13 komunit, převážně komunit Prvních národů. Některé z nich podle dostupných zpráv nedostaly oficiální varování a obyvatelé museli odjet vlastními silami .
• Mezi nejhůře zasažené patřila Namaygoosisagagun (Collins) First Nation v severním Ontariu, kde byly zničeny domy a obyvatelé museli opustit své domovy. Podle provinčních úřadů rychle postupující požár přeskočil přirozené protipožární pásy a během méně než hodiny pohltil velkou část osady. Lidé proto evakuovali po vodě a měli jen málo času na sbalení osobních věcí .
• Zpráva kanadského statistického úřadu zveřejněná 28. července 2026 uvedla, že původní obyvatelé čelí nepoměrně častým evakuacím, omezenému přístupu k územím, dlouhodobým dopadům na duševní zdraví a kulturním ztrátám způsobeným požáry .
• Zpráva Senátu Kanady z června 2026 upozornila, že původní komunity zůstávají v oblasti požární prevence a řízení „nedostatečně vybavené a odsouvané na okraj“, přestože mají dlouhou tradici péče o krajinu a práce s ohněm. Domorodí hasiči navíc narážejí na překážky, které jim brání plně se zapojit do zásahů .
• Přibližně 80 % původních komunit se nachází v lesnatých oblastech ohrožených požáry, což jejich riziko dále zvyšuje .

Nejde však jen o První národy. Odlehlé a severní komunity obecně bývají zranitelnější kvůli omezené evakuační infrastruktuře a blízkosti boreálních lesů. Vyššímu riziku během evakuací a kouřových epizod čelí také lidé s nízkými příjmy a senioři .

Trend, který podle vědců bude pokračovat

Zjištění z roku 2026 zapadají do obrazu, který vědci popisují už několik let. Kanadský přehled uvádí, že klimatická změna od roku 2023 více než zdvojnásobila pravděpodobnost extrémního požárního počasí ve východní Kanadě . Organizace World Weather Attribution od svého vzniku v roce 2014 provedla více než 100 atribučních studií a opakovaně nachází souvislost mezi lidským vlivem na klima a zesilováním extrémních meteorologických jevů .

S pokračujícím oteplováním budou extrémní požární sezony podle studie častější a intenzivnější . Omezení emisí z fosilních paliv je proto zásadní pro snížení budoucího rizika. Stejně důležitá je ale adaptace: lepší evakuační systémy, dostatečné zdroje pro ohrožené komunity a strategie připravenosti a zásahů vedené samotnými Prvními národy .