Přímou příčinou je prudký nárůst počtu ruských vojenských letadel, která se přibližují k hranicím vzdušného prostoru NATO bez podaného letového plánu a bez vysílání signálu z palubního transpondéru . Tyto tzv. nespolupracující lety vytvářejí nejistotu ohledně záměru stroje a nutí stíhačky NATO vzlétnout k vizuální identifikaci a doprovodu. Představitelé Aliance tyto akce označují za promyšlený test reakčních dob, sondování slabin protivzdušné obrany a vytváření trvalého pocitu ohrožení podél hranice .
Většina těchto letů se odehrávala nad Baltským mořem, v blízkosti Polska a podél koridoru Kaliningradské oblasti – vysoce militarizované ruské enklávy, která je ze všech stran obklopena členskými státy NATO (Polskem a Litvou).
Stíhačky NATO provedly v červenci nad Baltem několik desítek zásahů. Z národních ministerstev obrany a velení NATO bylo hlášeno nejméně pět samostatných epizod: