Tkačuk založil Uraldronzavod, soukromou zbrojařskou firmu, která vznikla až po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 . Společnost se specializuje na výrobu bezpilotních letounů (dronů) typu FPV (first-person-view) z rodiny Upyr (česky „Upír“ či „Ghúl“), které ruské jednotky na Ukrajině hojně používají k útokům . V únoru 2026 firma oznámila nasazení těžší verze Upyr-18, schopné nést až 10 kilogramů výbušnin, proti ukrajinským pozicím . Kromě toho Uraldronzavod dodává armádě také těžké bojové drony Berdys; první várku ruské jednotky obdržely v prosinci 2025 .
Tkačuk nebyl jen výrobce. Byl také známým provozovatelem populárního proruského telegramového kanálu „Povernutye na vojne“ (volně přeloženo jako „Pomatení válkou“ či „Ujetí na válce“), který sloužil jako platforma pro propagandu a komentáře k válce a měl přes 660 000 odběratelů .
Na základě dostupných informací není Vladimir Tkačuk ani jeho firma Uraldronzavod výslovně uvedena na sankčním seznamu amerického ministerstva financí (OFAC) [analýza poskytnutých vládních dokumentů]. Sankční seznamy zmiňují jiné ruské subjekty jako UralVagonZavod či Bank Rossija, nikoli však Uraldronzavod nebo Tkačuka osobně . Server The Insider však uvádí, že společnost Uraldronzavod byla v prosinci 2024 zařazena na sankční seznam Evropské unie v rámci 15. balíku sankcí . Tento rozpor může znamenat, že se Tkačuk pohybuje mimo formální americké sankce, nebo že byly sankce uvaleny pod jiným názvem, který nebyl v tomto přehledu zachycen.
Atentát na Tkačuka je nejnovějším v řadě dobře zdokumentovaných útoků a pumových atentátů na ruské vojenské a zbrojařské osobnosti spojené s válkou na Ukrajině:
Mnohé zprávy zdůrazňují, že Tkačukův atentát přišel jen pár dnů po zabití generála Davydova, což podtrhuje zrychlení těchto operací . Ačkoli se k útoku na Tkačuka oficiálně nikdo nepřihlásil, způsob provedení – použití autobomby a zacílení na vysoce postavenou osobu zbrojního průmyslu hluboko v ruském vnitrozemí – silně ukazuje na operace ukrajinských zpravodajských služeb .