Měsíc začal v ovzduší opatrného optimismu. Memorandum o porozumění mezi USA a Íránem podepsané 17. června částečně znovu otevřelo Hormuzský průliv a státy Zálivu se snažily obnovit dodávky . V prvních dvou týdnech července se kombinovaný export vyšplhal na 12 milionů bpd (podle Kpler) až 13,6 milionu bpd (podle Vortexa) – poprvé od začátku konfliktu dosáhl předválečných hodnot . Samotná Saúdská Arábie plánovala v červenci zvýšit export na 6,4 milionu bpd, což je jen o necelý milion bpd méně než její předválečný vrchol .
Oživení bylo krátkodobé. Obnovené americké nálety na Írán spustily cyklus odvetných opatření, která do poloviny července opět uzavřela Hormuzský průliv . 15.–16. července USA znovu zavedly námořní blokádu íránských přístavů a Teherán odpověděl útoky na supertankery . 17. července propluly průlivem pouze tři nákladní lodě – nejméně od května, většina lodí zastavila nebo se otočila . 21. července propluly jen čtyři lodě . Koncem července zůstával tranzit kvůli probíhajícím raketovým útokům téměř nulový .
Irák byl nejsilnějším hráčem a hlavním motorem mírného měsíčního nárůstu. Irácký export se oproti červnu zdvojnásobil, čímž vyrovnal pokles jinde .
Saúdská Arábie zaznamenala prudký pokles nakládky v Perském zálivu. Satelitní snímky z 15. července ukazovaly u hlavního vývozního terminálu království pouze jeden tanker poté, co Írán zaútočil na supertankery v průlivu .
SAE utrpěly nejstrmější procentuální pokles. Jejich export přes Hormuzský průliv klesl o téměř 53 % na pouhých 950 000 bpd z červnových 2,01 milionu bpd . Celkový export SAE dosáhl v průměru 3,46 milionu bpd, což je pokles o asi 20 % oproti předchozímu měsíci, protože země spoléhala na svůj bypassový ropovod ve Fudžajře (1,5 milionu bpd) v Ománském zálivu, který obchází průliv . Objem naložený ve Fudžajře stoupl na 2,28 milionu bpd z červnových 2,17 milionu bpd .
Kuvajt vykazoval stabilní, ale omezený export – země nemá žádnou významnou objízdnou trasu, jak se vyhnout úzkému hrdlu v Hormuzu.
Írán byl fakticky odříznut americkou námořní blokádou znovu zavedenou 15.–16. července. Teheránské odvetné útoky na plavidla provoz dále snížily .
Amin Násir, generální ředitel Saudi Aramco, během a po červencové krizi pronesl dvě významná varování.
V květnu 2026 Násir uvedl, že ropný trh již ztratil asi 1 miliardu barelů dodávek. Varoval, že pokud narušení v Hormuzu potrvá déle než do poloviny června, trh se nenormalizuje dříve než v roce 2027. Odhadl, že svět ztrácí 100 milionů barelů dodávek každý týden, po který je průliv fakticky uzavřen .
Do 4. srpna 2026 se situace dramaticky zhoršila. Násir prohlásil, že íránský konflikt nyní vymazal z globálních dodávek ropy více než 2,6 miliardy barelů – což odpovídá téměř měsíční běžné světové produkci ropy. Varoval, že pokračující narušení v Hormuzu by mohlo oddálit obnovu zásob až o 18 měsíců, a dodal, že i kdyby se průliv otevřel okamžitě, trvalo by 18 měsíců při průměrném tempu 2,1 milionu bpd, než by se ztracené zásoby doplnily .
Koncem července se krize rozšířila i mimo Hormuz, když jemenská šíitská milice Húsíů napojená na Írán otevřela druhou frontu proti jedinému dosud fungujícímu koridoru pro export saúdské ropy.
Blokáda Húsíů prohloubila krizi v Hormuzu tím, že ohrozila alternativní exportní trasu Saúdské Arábie. Vzhledem k tomu, že se nyní více než polovina saúdské ropy přepravuje po souši do Janbu, stal se vývoz království přes Rudé moře jak jeho záchranným lanem, tak jeho zranitelností .
Krátkodobé memorandum o porozumění mezi USA a Íránem podepsané 17. června částečně obnovilo svobodu pohybu Hormuzským průlivem, což umožnilo krátký skokový nárůst exportu ze Zálivu koncem června a začátkem července . Tato dohoda se v polovině července zhroutila, když USA znovu zavedly námořní blokádu íránských přístavů a obě strany obnovily údery .
Koncem července a začátkem srpna 2026 nebylo hlášeno žádné aktivní diplomatické průlomové řešení. Nepřátelské akce pokračovaly a vyhlídky na obnovení svobody plavby průlivem zůstávaly vysoce nejisté. Kombinace americké blokády, íránské odvety a nové blokády Rudého moře ze strany Húsíů znamenala, že většina přepravních tras pro ropu z Perského zálivu byla fakticky zablokována bez jasné cesty k deeskalaci v blízké budoucnosti .