Incident se odehrál ve chvíli, kdy v Římě probíhalo sedmé kolo jednání zprostředkovaných Spojenými státy . Ještě předtím, 29. července, Hizballáh vypustil „výbušný dron“ na izraelské ženijní vozidlo na hřebeni Alí Táhir, což izraelská armáda označila za „zjevné porušení“ příměří .
Jako odvetu za smrt svých vojáků spustil Izrael nejtěžší bombardování jižního Libanonu od červnového příměří . Nálety zasáhly několik cílů, včetně města Tibnín, kde střela dopadla na střechu modlitebny na hřbitově. Jeden člověk přišel o život a dvanáct dalších utrpělo zranění . 5. srpna také izraelská armáda vydala první varování před evakuací po několika týdnech, a to obyvatelům vesnice Mansourí a krátce na to oblast zasáhla . Izrael svůj postup zdůvodnil jako reakci na „jasné porušení příměří“ ze strany Hizballáhu .
Sedmé kolo americkým zprostředkovaných rozhovorů mezi Izraelem a Libanonem začalo v Římě 4. srpna a mělo trvat do 6. srpna. Jeho cílem je uvést do praxe rámcovou dohodu z 26. června . Mluvčí amerického ministerstva zahraničí Tommy Pigott potvrdil, že jednání probíhají, a uvedl, že USA jsou „plně odhodlány podporovat obě vlády“ .
Rámcová dohoda podepsaná ve Washingtonu za přítomnosti ministra zahraničí Marca Rubia stanovuje proces, jak obnovit libanonskou suverenitu, odzbrojit Hizballáh, rozebrat jeho infrastrukturu a umožnit Izraeli stáhnout se k hranicím, jakmile pominou hrozby pro jeho občany . Předchozí kola jednání, která skončila 15. července, přinesla pokrok v otázce takzvaných „pilotních zón“, odkud by se izraelské síly začaly stahovat a kontrolu by převzala libanonská armáda . Zprávy z jednání z 5. srpna 2026 však ukazují, že Libanon a Izrael jsou stále rozděleny v zásadní otázce odzbrojení Hizballáhu .
Vůdce Hizballáhu Naím Kásim rámcovou dohodu 27. června, den po jejím podpisu, odmítl. Nazval ji „nulitní a neplatnou“ a také „ponižující, ostudnou a kapitulací suverenity“ . Výslovně odmítl spojovat izraelský odchod z Libanonu s odzbrojením Hizballáhu a slíbil, že bude v ozbrojeném odporu pokračovat . Skupina také varovala, že pokusy o vynucení dohody by mohly Libanon přivést na pokraj občanské války . Regionální analytici se vesměs shodují, že podmínka odzbrojení Hizballáhu je nesplnitelná, protože ji skupina odmítá a žádná libanonská vláda v současnosti nemá dostatek moci ani politické vůle k jejímu vymáhání .
Konflikt se dramaticky vystupňoval začátkem března 2026. Izraelské příkazy k evakuaci se týkaly více než 100 vesnic a měst v jižním a východním Libanonu, stejně jako celých jižních předměstí Bejrútu, a připravily o domov stovky tisíc lidí . Izraelská armáda nařídila obyvatelům, aby se přesunuli na sever od řeky Zahrání, což je zhruba 40 km od hranic .
Organizace Amnesty International uvedla, že tři izraelské nálety v jižním Libanonu v březnu 2026 zabily 24 civilistů, z toho 12 dětí, a zlikvidovaly tak celé rodiny. Amnesty vyzvala k vyšetřování těchto útoků jako válečných zločinů . Amnesty také uvedla, že používání příliš širokých hromadných evakuačních příkazů ze strany Izraele se rovná válečnému zločinu nedovoleného přesunu obyvatelstva . V červnu Izrael rozšířil své „zákazy návratu“, čímž obyvatelům jižního Libanonu natrvalo zakázal vracet se do vesnic v jednostranně vyhlášených bojových zónách . Počet mrtvých a vysídlených je vysoký a rozsáhlý, ačkoli přesná celková čísla obětí za celou kampaň roku 2026 nejsou v jednom zdroji souhrnně uvedena.