Tajná jednání ve Vídni a Baku: O čem jednali bývalí evropští a ruští činitelé o ukončení války na Ukrajině

V červenci 2026 se uskutečnila dvě samostatná tajná setkání bývalých evropských a ruských činitelů – jedno ve Vídni a druhé v Baku – s cílem prozkoumat možné podmínky pro mírová jednání o ukončení ruské války na Ukrajině. O schůzkách, které poprvé zveřejnila agentura Bloomberg a potvrdila řada dalších médií, se hovoří jako o pokračující „back-channel“ aktivitě, a to i přesto, že formální jednání zůstávají zmrazená. Všichni účastníci byli ale bývalí činitelé bez vládního mandátu a Ukrajina obě iniciativy veřejně označila za irelevantní .

Vídeňská jednání (červenec 2026)

Bývalí vysocí představitelé ze Spojeného království, Francie, Německa a Ruska se tajně sešli ve Vídni, aby prozkoumali možné podmínky pro mírová jednání o ukončení ruské války na Ukrajině .

Potvrzení účastníci

• Tim Barrow – bývalý bezpečnostní poradce britského premiéra
• Markus Ederer – bývalý státní tajemník německého ministerstva zahraničí a bývalý velvyslanec EU v Rusku
• Pierre Vimont – zkušený francouzský a unijní diplomat
• Neidentifikovaný bývalý vysoce postavený činitel Kremlu (jméno nebylo zveřejněno)

Organizátor a formát

Setkání bylo součástí širšího neoficiálního diplomatického úsilí zemí E3 (Spojené království, Francie, Německo), podpořeného Švýcarskem jako hostitelskou zemí, která poskytla prostory a své „dobré služby“ . Jedná se o tzv. „track two“ (neoficiální) diplomatickou iniciativu – průzkumného charakteru, nikoliv o vyjednávání finální dohody . Ederer i Vimont jsou členy správní rady švýcarské organizace Centre for Humanitarian Dialogue, která se zabývá řešením konfliktů .

Účel

Skupina diskutovala o možných rámcích a předpokladech, které by mohly vést k formálním mírovým jednáním, včetně potenciálních územních a bezpečnostních ujednání .

Paralelní jednání v Baku (12.–14. července 2026)

Samostatná tajná schůzka se konala v ázerbájdžánském Baku ve dnech 12. až 14. července 2026 a zúčastnili se jí bývalí vysocí němečtí a ruští činitelé .

Potvrzení účastníci

Německá strana:

• Ronald Pofalla – bývalý šéf kancléřství Angely Merkelové
• Matthias Platzeck – bývalý ministerský předseda Braniborska

Ruská strana:

• Viktor Zubkov – bývalý ruský premiér a předseda představenstva Gazpromu
• Valerij Fadějev – předseda Rady pro rozvoj občanské společnosti a lidská práva při prezidentovi Ruské federace

Potvrzení Ázerbájdžánem

Ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev setkání veřejně potvrdil během společné tiskové konference s německým kancléřem Friedrichem Merzem v Berlíně 21. července 2026 . Alijev uvedl, že se Ázerbájdžán o schůzce dozvěděl až z mediálních zpráv a nebyl o ní předem informován: „Naše území bylo pro takové setkání použito bez našeho vědomí“ . Jako důkaz uvedl údaje o letech .

Oficiální postoj Německa

Kancléř Merz popřel, že by se na setkání podílela jeho vláda, a prohlásil, že šlo o neoficiální a státem neschválená jednání .

Reakce Ukrajiny

Mluvčí ukrajinského ministerstva zahraničí Heorhij Tychyj setkání v Baku odmítl jako „stejně tajné jako irelevantní“ a uvedl, že jeho význam pro skutečný mírový proces je „blízký nule“ . Ukrajinská strana žádného z účastníků nezmocnila a Ukrajina nebyla na žádném z jednání zastoupena .

Stav formálních jednání

• V současné době neprobíhají žádná aktivní přímá jednání mezi Ukrajinou a Ruskem.
• Poslední kolo formálních mírových rozhovorů se uskutečnilo na začátku roku 2025 v Saúdské Arábii, ale skončilo bez pokroku .
• Švýcarsko hostilo třístranná jednání USA-Ukrajina-Rusko v Ženevě v listopadu 2025, která americký ministr zahraničí Marco Rubio označil za „produktivní a smysluplná“ .
• Bilaterální jednání v Ženevě v únoru 2026 měla „nízká očekávání“ a nepřinesla průlom .

Klíčové důsledky

1. Pokračující neoficiální diplomatická aktivita: Obě setkání ukazují, že evropské mocnosti nadále hledají nepřímý kontakt s Moskvou i přes absenci formálních jednání a testují možnosti případných podmínek příměří .

2. Rozdílné kanály: Širší formát E3+Rusko ve Vídni kontrastuje s užším německo-ruským kanálem v Baku, což naznačuje, že některá jednání probíhají bez plné koordinace spojenců .

3. Omezený dosah: Všichni účastníci byli bývalí činitelé bez vládního mandátu. Tato průzkumná jednání nemají žádnou závaznou váhu, ale slouží jako kanály pro testování signálů – což je běžný předstupeň případných oficiálních jednání, pokud se podmínky vyvinou .

4. Přetrvávající nejistota: Konkrétní návrhy ruské strany a úroveň zmocnění ze strany Kremlu u nejmenovaného ruského účastníka zůstávají nejasné. Kreml se k hlášenému vídeňskému setkání nevyjádřil .

Shrnutí

Setkání ve Vídni a Baku odhalují, že neoficiální diplomacie mezi bývalými evropskými a ruskými činiteli je živá i přesto, že formální mírová jednání zůstávají zmrazená. Bez ukrajinské účasti nebo oficiálních vládních mandátů je však pravděpodobnost, že by tato průzkumná jednání sama o sobě přinesla průlom, mizivá.