S tím, jak doprava uvázla na mrtvém bodě, se v Perském zálivu nahromadily stovky plavidel. Na vrcholu dřívější blokády v červnu 2026 čekalo v záloze až 580 lodí, zatímco průlivem se pokusilo proplout jen několik z nich . Koncem dubna 2026 bylo šest tankerů převážejících íránskou ropu nuceno se kvůli blokádě vrátit . 15. července americké námořnictvo po znovuzavedení blokády zadrželo u Hormuzu dvě lodě spojené s Íránem . Tisíce námořníků uvízly na moři, protože pojišťovny odmítají krýt rizika v nebezpečné zóně . Americká armáda k 3. srpnu uvedla, že v rámci námořní blokády přesměrovala 44 plavidel .
Írán tváří v tvář ochromené námořní dopravě aktivně rozvíjí alternativní vývozní kanály. Dne 4. srpna 2026 oznámil Muhammad-Alí Dehgan, šéf íránské Organizace na podporu obchodu a klíčový ekonomický poradce, že Írán zvažuje využití dvou pákistánských přístavů – Karáčí a Gwádaru – k udržení obchodu navzdory americké blokádě vlastních přístavů .
Írán již od dubna 2026 zprovoznil šest pozemních obchodních koridorů přes Pákistán, včetně trasy Gwádar–Gabd, která může zkrátit dobu přepravy až o 87 % . Do dubna 2026 uvázlo v Pákistánu 3 000 přepravních kontejnerů čekajících na přesun do Íránu a do července bylo novými íránsko-pákistánsko-čínskými koridory přepraveno více než 14 000 metrických tun nákladu . Írán rovněž využívá přístavy v Kaspickém moři, kamionovou dopravu přes Turecko a Kavkaz a železniční spojení s Čínou . Odhaduje se, že Írán může až 40 % svého běžného námořního obchodu přesunout na pozemní trasy .
Íránské revoluční gardy (IRGC) reagují na blokádu stupňujícími se hrozbami. Dne 15. července 2026 pohrozily uzavřením „všech ostatních vývozních koridorů, které slouží USA a jejich spojencům“ a prohlásily: „Regionální energetické exporty jsou buď sdíleny všemi, nebo odepřeny všem“ . IRGC konkrétně pohrozily, že zacílí na energetické exportní trasy regionálních spojenců Washingtonu, pokud budou omezení íránského vývozu ropy a plynu pokračovat . Analytici upozorňují, že Írán může využít své jemenské spojence Húsí k uzavření průlivu Báb el-Mandeb, který je vstupní branou k Rudému moři, a otevřít tak proti Washingtonu novou frontu .
Dne 1. srpna 2026 varoval generálmajor Alí Abdolláhí, šéf íránského válečného velení, Spojené státy před „rozdmýcháváním plamenů rozsáhlé regionální války“, zatímco vysoký íránský představitel uvedl, že Írán dále zpřísní opatření v Hormuzském průlivu, pokud blokáda potrvá . Bývalý velitel IRGC vydal 4. srpna další hrozby proti americkým silám .
Dohoda o příměří byla uzavřena v polovině června 2026, kdy bylo na summitu G7 ve Francii podepsáno 14bodové memorandum o porozumění (MOU) . USA 18. června blokádu zrušily a doprava se krátce obnovila . Jednání se však rychle zadrhla. Dne 1. července 2026 skončilo kolo nepřímých jednání v Dauhá bez náznaku pokroku směrem k trvalému míru; vyjednavači se stále přeli o otázkách, které měly být údajně vyřešeny o dva týdny dříve .
Do 13.–14. července 2026 prezident Trump blokádu znovu zavedl a pohrozil bombardováním mostů a elektráren v Íránu, pokud nebudou obnovena jednání . USA také navrhly 20% clo na veškeré zboží proplouvající Hormuzem . Dne 4. srpna 2026 Katar uvedl, že mediátoři dosáhli určitého pokroku ve snaze ukončit krizi, ale status jednání zůstává nejistý . Ministr financí Bessent naznačil, že by dohody mohlo být dosaženo „během dnů“ , ale 5. srpna 2026 Írán prohlásil, že nemá v plánu vést přímá jednání s Washingtonem, navzdory Trumpovu tvrzení, že jednání začnou. Írán vede rozhovory pouze s Ománem o možnosti dočasné námořní trasy . Ministr zahraničí Rubio tvrdil, že bylo dosaženo „pokroku“, ale neexistuje žádné ověřené prolomení patové situace.
Krize zůstává vysoce nestálá, globální ceny energií jsou v ohrožení, protože nejdůležitější úzké hrdlo pro přepravu ropy na světě zůstává z velké části uzavřeno.