Podle výzkumníků bude více než 90 % dodatečných úmrtí souviset nikoli přímo s ekologickými změnami, ale s narušením prevence a péče během extrémních povětrnostních událostí . Do roku 2050 může v Africe žít 1,3 miliardy lidí v oblastech, kde bude kvůli změně klimatu obtížnější malárii vymýtit než dnes .
Vyšší teploty mohou vytvořit příznivější podmínky pro komáry rodu Anopheles v dosud chladnějších částech východní a jižní Afriky. Do roku 2050 se proto může riziko přenosu rozšířit například do Východoafrického příkopu, Etiopské vysočiny a pobřežních oblastí jižní Afriky .
Vývoj ale nebude všude stejný. Některé horké a sušší oblasti západní a střední Afriky mohou být pro přežívání komárů méně vhodné, protože budou příliš suché . Celková rozloha území vhodného pro přenos malárie se podle některých modelů zvýší jen mírně, zároveň se však mohou přesunout oblasti s nejvhodnějšími podmínkami — od pobřežní západní Afriky směrem k Albertinskému příkopu mezi Demokratickou republikou Kongo a Ugandou .
V některých regionech, například v okolí Východoafrického příkopu a na pobřeží jižní Afriky, může do konce století riziko vzrůst až o 20 % . Nejde tedy o jednoduché rozšíření malárie na celý kontinent, ale o přesun ohnisek a změnu délky i intenzity sezony.
Největší část očekávaného nárůstu nemusí vzniknout tím, že se komáři trvale usadí v nových oblastech. Rozhodující může být poškození zdravotnické infrastruktury a přerušení prevence v regionech, kde se malárie už nyní běžně vyskytuje.
Povodně, cyklony a vlny veder mohou poškodit kliniky, přerušit dodávky léků, zkomplikovat distribuci moskytiér a vysídlit obyvatele. Stojatá voda po povodních navíc vytváří nová místa vhodná pro rozmnožování komárů . Rozloha území zasaženého povodněmi se v subsaharské Africe může do roku 2050 zvýšit o 13 až 18 % při zohlednění četnosti, intenzity, rozsahu a délky povodní .
Malaria Atlas Project odhaduje, že bez účinné reakce mohou dopady povodní a cyklonů představovat 79 % klimaticky podmíněného nárůstu případů malárie a 93 % dodatečných úmrtí během příštích 25 let .
Hlavní závěr: Největší hrozbou není jen to, že se komáři objeví v nových oblastech. Mnohem vážnější může být situace, kdy extrémní počasí zničí ochranu a zdravotní služby v místech, kde malárie už nyní představuje významný problém.
Klimatické změny zároveň zvyšují počet obyvatel vystavených riziku. Při scénáři s vysokými emisemi by do roku 2080 mohlo ve východní a jižní Africe čelit celoročnímu, tedy endemickému přenosu malárie o 75,9 milionu lidí více . Jiná analýza odhaduje, že v těchto regionech může být určité míře rizika vystaveno až 197 milionů lidí, kteří dříve zasaženi nebyli .
V západní Africe se do poloviny století očekává čistý nárůst o 51,3 milionu lidí vystavených určitému riziku, přestože se v řadě oblastí může zkrátit délka sezony přenosu .
Výzkumníci doporučují přejít ke „klimaticky chytrým“ programům kontroly malárie. Opatření by se neměla plánovat pouze podle pevných kalendářů, ale také podle skutečného vývoje počasí, klimatických prahů a zpoždění mezi změnou podmínek a nárůstem přenosu .
V praxi to znamená například předem rozmístit zásoby před povodňovou sezonou, posílit zdravotnická zařízení a pružně měnit strategii podle místních podmínek. Namísto čistě reaktivního přístupu by měly zdravotní systémy jednat ještě před příchodem extrémního počasí .
Základem zůstávají sítě ošetřené insekticidy, známé jako LLIN, a postřiky vnitřních prostor, označované IRS. Modelování ukazuje, že kombinace obou metod může i za podmínek změny klimatu snížit zátěž malárií až o 76 % .
Pokud by se ochranná opatření neudržela, mohl by počet případů do 50. let tohoto století vzrůst o 25 až 30 % . Distribuce sítí, postřiky a dostupná léčba proto musí pokračovat i v oblastech, kde se klimatické podmínky začnou měnit.
Sezonní předpovědi a průběžné sledování počasí mohou být součástí běžného dohledu nad malárií. Zdravotnické služby by díky nim mohly dříve zahájit testování, léčbu, distribuci sítí nebo další zásahy .
Klíčové jsou krátkodobé a místně přizpůsobené předpovědi, které umožní připravit se na povodně či jiné extrémy dříve, než poškodí infrastrukturu a přeruší prevenci.
Vlády budou muset investovat do klinik, skladů léčiv, chladicích řetězců a distribučních systémů, které vydrží povodně, cyklony i vlny veder. Součástí řešení má být také spolupráce s místními komunitami a vzdělávání o prevenci a včasném vyhledání péče .
Výzkumníci zároveň navrhují posílit mezioborové vzdělávání v oblasti epidemiologického dohledu, modelování a klimatických předpovědí .
Adaptace sama o sobě stačit nemusí. Pokud se podaří udržet globální oteplení na úrovni 2 °C, mohlo by to ve srovnání s cestou vyšších emisí zabránit přibližně pěti nadbytečným případům malárie na 1 000 dětí v jižní Africe; ve východoafrických vysočinách by byl přínos ještě výraznější .
Omezování emisí proto není od zdravotnické prevence oddělené téma. Každý zlomek stupně oteplení, kterému se podaří zabránit, snižuje tlak na zdravotní systémy i na komunity, které se s malárií potýkají.