V Krasnojarsku benzín na den zlevnil o desítky rublů. Pak Putin odjel a ceny vyskočily zpět

Následující den Putin město navštívil. Jakmile odjel, mimořádná sleva zmizela stejně rychle, jako se objevila: už 4. srpna se cena AI-95 vrátila na 91 rublů za litr .

Místní úřady a společnost KNP vysvětlovaly pokles cen „propagační akcí“, respektive dočasným zlepšením logistiky a mimořádnými dodávkami paliva . Na některé stanice měl být benzin podle místních zpráv urychleně dopraven z okolních regionů .

Samotné vysvětlení ale nevysvětluje načasování. Prudké zlevnění před návštěvou prezidenta a návrat cen bezprostředně po jeho odjezdu působí spíše jako pečlivě připravená kulisa: během návštěvy měly čerpací stanice vypadat zásobeně, bez front a bez vysokých cen. Nešlo tedy o běžnou tržní korekci, ale o krátkodobé naaranžování normality.

Stejný scénář už v Irkutsku

Podobná situace nastala jen o několik dní dříve v Irkutsku. Během Putinovy návštěvy 24. července 2025 klesly ceny paliva na stanicích regionální sítě BRK přibližně o 12 až 13 rublů za litr . Také tam byla dočasně zrušena omezení prodeje .

V obou případech se opakoval stejný vzorec: krátkodobé zlevnění u vybrané regionální sítě, odstranění nákupních limitů a návrat k předchozím podmínkám poté, co prezident odjel. Právě proto se o podobných zásazích začalo mluvit jako o „Potěmkinových cenách benzínu“ — tedy o obrazu upraveném pro významného hosta, nikoli o skutečném vyřešení problému.

Ruská palivová krize za kulisami

Krasnojarské divadlo upozorňuje na mnohem hlubší potíže. Rusko je významným producentem ropy, přesto má stále větší problém zajistit dostatek zpracovaných paliv pro vlastní čerpací stanice.

Útoky dronů na rafinerie. Od poloviny roku 2025 systematické ukrajinské útoky dronů opakovaně vyřazovaly ruské rafinerie. V srpnu 2025 dosáhla nečinná rafinerská kapacita rekordní úrovně . V období nejintenzivnějších útoků od srpna do října 2025 snížily zásahy spolu s plánovanou údržbou ruskou rafinerskou kapacitu přibližně o 20 % . Omská rafinerie, označovaná za poslední velký dosud nepoškozený závod, byla zasažena 6. července 2026 .

Propad zpracování ropy a výroby benzínu. Do června 2026 kleslo ruské zpracování ropy meziročně zhruba o čtvrtinu, na 3,91 milionu barelů denně — nejméně za více než dvě desetiletí . Výroba benzínu se podle dostupných údajů propadla přibližně na 65 % sezónní poptávky . Moskva proto zakázala vývoz benzínu, leteckého paliva a nafty .

Limity a příděly v desítkách regionů. Do poloviny roku 2026 se omezení nákupu paliva rozšířila do 56 z 83 ruských regionů. V 18 z nich limity zavedly přímo místní úřady a platily pro všechny čerpací stanice; obvykle šlo o nákup nejvýše kolem 30 litrů na vůz a zákaz tankování do kanystrů .

Omezení se nevyhnula ani Moskvě a Petrohradu. Na stanicích Tatnefti platil limit 20 litrů benzínu na vozidlo, zatímco Gazpromněfť v Moskvě a okolí povolovala nákup nejvýše 30 litrů benzínu, respektive 60 litrů nafty . V Orlovské oblasti se dokonce objevil návrh přidělovat dny tankování podle první číslice registrační značky .

Jeden den levnějšího benzínu problém neřeší

Krasnojarsk tak nebyl zázračným návratem k normálu. Byl spíše viditelným příznakem systému, který nedokáže dlouhodobě zásobovat vlastní trh a místo strukturálního řešení sahá k dočasným zásahům.

Pro řidiče mohla jednodenní sleva znamenat úlevu. Její rychlý konec ale ukázal, že cena nebyla výsledkem trvalého zvýšení nabídky. Jakmile prezidentská kolona odjela, vrátila se i realita: vysoké ceny, omezený prodej a palivová krize, kterou krátká politická kulisa nemohla zakrýt.