Svět překonal 3 TW solární kapacity. Další překážkou už nejsou panely, ale síť

Od prvního terawattu ke třetímu za méně než dva roky

Rychlost výstavby se v posledních letech dramaticky zvýšila. Na první terawatt instalované solární kapacity svět čekal více než dvě desetiletí. Druhý terawatt přibyl přibližně za tři roky a třetí za méně než dva roky . Celková globální kapacita se tak během pouhých čtyř let ztrojnásobila .

V roce 2025 bylo podle SolarPower Europe instalováno 664 GW nové solární kapacity — o 69 GW více než v roce 2024 a o 212 GW více než v roce 2023. Přesto se relativní tempo růstu snížilo na 12 %, zatímco v předchozích letech dosahovalo až 85 % . Přesné datum překročení hranice 3 TW se mezi analytiky liší; některé odhady ho kladou do dubna 2026 .

Údaje programu IEA Photovoltaic Power Systems Programme uvádějí, že na konci roku 2025 činila globální kumulativní fotovoltaická kapacita přibližně 2 974 GW. Za celý rok podle tohoto zdroje přibylo zhruba 698 GW . Solární energie nyní pokrývá přibližně 9 % světové výroby elektřiny . Rozdíl mezi odhady souvisí s metodikou a sledovaným okamžikem, nikoli s tím, že by se trend zásadně měnil.

Čína staví nejrychleji, síť ale zaostává

Čína zůstává hlavním motorem globálního růstu. Buduje více větrných a solárních zdrojů než zbytek světa dohromady . Samotný projektový zásobník velkých solárních elektráren v zemi dosáhl 664 GW .

Největší problém se však přesouvá z výroby panelů k přenosu elektřiny. Rozsáhlé solární a větrné parky vznikají především na severu a západě Číny, zatímco největší spotřeba je ve východních průmyslových a městských centrech. Přenosové kapacity proto nestíhají držet krok s výstavbou .

Výsledkem je takzvané omezování výroby neboli curtailment: elektrárna by za daného počasí mohla vyrábět, ale síť její výkon nepřevezme. V provinciích s bohatými obnovitelnými zdroji, jako jsou Čching-chaj, Sin-ťiang a Kan-su, se podíl takto nevyužité solární elektřiny zvýšil na 10 až 17 % . Na začátku roku 2026 dosáhlo celostátní omezování výroby u solární energie 9,2 % a u větrné energie 8,5 % .

Úzké hrdlo se už promítá i do nové výstavby. Instalace solárních zdrojů v Číně v březnu 2026 meziročně klesly o 56 % a v dubnu dokonce o 79 % . Solární trh tak směřuje k prvnímu meziročnímu poklesu od roku 2019 . Provozovatelé sítí do jejich rozšíření investovali jen v prvním čtvrtletí 2026 celkem 167,5 miliardy jüanů, tedy přibližně 24,5 miliardy dolarů . Přesto zůstávají překážkou nepružná tržní pravidla i vazba přenosové infrastruktury na uhelné elektrárny.

Nejde přitom pouze o nedostatek nových vedení. Podle analýzy Carbon Brief je hlavní příčinou plýtvání elektřinou nepružný způsob řízení uhelných elektráren a elektrizační soustavy . V důsledku toho mohou emise CO₂ v Číně na začátku roku 2026 růst o 2 %, protože nevyužitá výroba z větru a slunce vede k pokračujícímu spalování uhlí . Na vedeních velmi vysokého napětí tvoří vítr a slunce přibližně 20 % přenášené elektřiny, zatímco uhlí 42 % .

Střechy místo obřích elektráren

Zatímco čínský velkoobjemový model naráží na kapacitu sítí, v některých rozvojových zemích se solární boom šíří zdola — přes domácnosti, firmy a střechy budov.

Pákistán zažívá podle dostupných údajů „bezprecedentní“ růst využívání solární energie. Výroba elektřiny ze slunce zde dosáhla více než trojnásobku světového průměru . V několika významných průmyslových centrech se očekávalo, že střešní solární elektrárny během denních hodin vyrobí více elektřiny, než kolik bude odebírat síť . Pákistán se na čas stal druhým největším odběratelem čínských solárních panelů, než ho předstihly Filipíny . Do začátku roku 2026 měl solární rozmach zemi ušetřit více než 12 miliard dolarů za dovoz ropy a plynu, které by jinak byly potřeba k pokrytí domácí poptávky .

Filipíny se v roce 2026 staly nejrychleji rostoucím solárním trhem na světě. Důvodem jsou vysoké ceny elektřiny i časté výpadky dodávek . Kapacita střešních instalací se zvýšila z 721 MW na začátku roku 2025 na přibližně 1 300 MW o rok později . Návratnost investice klesla na zhruba tři roky u domácností, 2,3 roku u komerčních instalací a 3,1 roku u průmyslových systémů . Jen v březnu a dubnu 2026 Čína na Filipíny vyvezla solární panely o kapacitě přes 3 000 MW . Za první tři měsíce do května dosáhl dovoz panelů hodnoty 407 milionů dolarů, což představovalo meziroční nárůst o 145 % .

Nigérie rovněž zaznamenala mimořádný růst střešních instalací, podobně jako menší trhy na Kubě a v Libanonu . Afrika měla v roce 2025 nejrychlejší rok solárního růstu ve své historii: nové instalace meziročně vzrostly o 54 %. Nejvíce přidaly Jihoafrická republika s 1,6 GW a Nigérie s 803 MW . Počet zemí s nejméně 1 GW instalované solární kapacity vzrostl na 74, zatímco v roce 2020 jich bylo 42 .

Polední přebytek: proč jsou potřeba baterie

S rostoucím počtem panelů se objevuje nový systémový problém: polední přebytek. Solární elektrárny vyrábějí nejvíce ve chvíli, kdy nemusí být spotřeba dostatečně vysoká. Pokud síť nemá dostatečnou kapacitu nebo chybí způsob, jak elektřinu uložit, část výroby se musí omezit. V některých oblastech může nadbytek tlačit velkoobchodní ceny elektřiny k nule, případně i do záporných hodnot.

V Číně bylo více než 150 oblastí označeno za „červené zóny“, kde místní síť už nedokáže bez problémů přijímat další fotovoltaickou výrobu . Studie publikovaná v časopise PNAS dospěla k závěru, že pro čínskou cestu k uhlíkové neutralitě bude potřeba vybudovat úložiště v řádu terawattů. Zároveň by se měl výrazně rozšířit meziregionální přenos velmi vysokým napětím .

Bateriová úložiště mohou přesunout část poledního přebytku do večerních špiček, omezit plýtvání, snížit potřebu fosilních špičkových elektráren a zlepšit ekonomiku již postavených solárních parků. Nejde tedy jen o doplněk k panelům. S rostoucím podílem solární energie se baterie stávají jednou z podmínek, aby nová kapacita měla skutečnou hodnotu.

Rok 2026 může přinést první globální pokles

SolarPower Europe očekává, že globální solární trh v roce 2026 dočasně oslabí. Ve středním scénáři předpokládá meziroční pokles instalací o 8 % na 612 GW, než by se růst měl v roce 2027 znovu obnovit . Šlo by o první pokles trhu za více než dvě desetiletí. Hlavním důvodem má být restrukturalizace čínského trhu .

Tento vývoj ale neznamená konec solární expanze. Spíše ukazuje, že se její těžiště mění. Dosavadní závod spočíval ve výrobě a instalaci co největšího počtu panelů. Další fáze bude testem celého energetického systému: přenosových sítí, bateriových úložišť, pravidel trhu i schopnosti pružně řídit uhelné a další záložní zdroje.

Jak upozorňuje Global Energy Monitor, čínská výstavba větrných a solárních zdrojů se posunula „od závodu v instalacích k testu integrace do systému“ . Otázka už proto nezní, zda svět dokáže solární kapacitu rychle budovat. Klíčové bude, zda ji dokáže ve správný čas dopravit tam, kde je elektřina potřeba — a využít ji naplno.