Solární energie překonala 3 000 GW. Teď naráží na limity elektrických sítí

Růst se v posledních letech zrychloval mimořádným tempem. Po překonání hranice 1 TW v roce 2022 trvalo fotovoltaice méně než dva roky, než na konci roku 2024 překročila 2 TW. Na hranici 3 TW se dostala už za něco málo přes rok .

Podle výhledu SolarPower Europe se však může rok 2026 stát prvním rokem za více než dvě desetiletí, kdy globální trh meziročně klesne. Organizace očekává pokles nových instalací o 8 % na 612 GW, především kvůli zpomalení v Číně .

Čína zůstává dominantní, její trh ale prudce ochlazuje

Čína v roce 2025 instalovala přibližně 278 až 315 GW solární kapacity a připadala na ni zhruba 62 až 68 % celosvětových přírůstků . Asijsko-pacifický region jako celek představuje přibližně 68 % globálních instalací .

Na konci roku 2025 měla Čína přibližně 1 464 GW instalované solární kapacity — téměř polovinu celosvětového součtu . Zároveň eviduje více než 709 GW potenciálních projektů, tedy přes třetinu plánované solární kapacity na světě .

V roce 2026 se však situace změnila. Čína v prvním pololetí přidala pouze 72,07 GW solární kapacity, což představuje meziroční pokles o 66 %. Důvodem byl mimo jiné mimořádný nápor na připojování projektů před změnou cenových pravidel v roce 2025 . Přesto zůstaly instalace v první polovině roku nad průměrem za stejné období let 2021 až 2024 .

Peking se prostřednictvím nového pětiletého plánu a cenových reforem snaží tempo růstu záměrně zklidnit. Odvětví se tak posouvá od hesla „více panelů“ k důrazu na ekonomickou životaschopnost projektů, stabilitu sítě a kvalitu dodávek.

Růst se rozšiřuje do dalších regionů

Solární energetika už není záležitostí několika největších trhů. Na konci roku 2025 mělo nejméně 10 GW kumulativní fotovoltaické kapacity 26 zemí, zatímco ještě před několika lety šlo jen o malý počet států .

Indie v roce 2025 přidala rekordních přibližně 49 GW. Významným růstovým centrem se stává také jihovýchodní Asie . Pro rok 2026 se mimo Čínu očekává více než 100 GW nových instalací, přičemž aktivita sílí na Blízkém východě, v Africe a Latinské Americe .

Tato diverzifikace může zmírnit dopad čínského zpomalení, rozvíjející se trhy však čelí vlastním překážkám. Patří mezi ně slabší elektrické sítě, vyšší náklady na financování a nejistá regulace. Výstavba panelů proto v těchto regionech často postupuje pomaleji než v Číně nebo Evropě.

Nové úzké hrdlo: od panelů k vedením

Přenosová infrastruktura se stala hlavním limitem dalšího růstu. Podle Wood Mackenzie dnes projekty brzdí především nedostatek přenosových kapacit, nikoli nedostatek solárních modulů . Mnohé elektrické sítě byly navrženy pro stabilní výrobu velkých konvenčních elektráren a nejsou připravené na vysoký podíl proměnlivé solární výroby .

S rostoucím podílem fotovoltaiky se zvyšují také technické nároky. Provozovatelé musí řešit kolísání napětí, nestabilitu frekvence, menší setrvačnost systému, zhoršení kvality elektřiny a koordinaci ochranných prvků . Při 50% podílu obnovitelných zdrojů mohou náklady na integraci přesáhnout 25 až 40 USD za MWh .

V některých regionech už přetížení sítě vede k omezení přibližně 5 % výroby z obnovitelných zdrojů. Na trzích s vysokým podílem solární energie, například v Kalifornii a částech Evropy, jsou stále častější také období se zápornými cenami elektřiny .

Problémem jsou i takzvané fronty na připojení. Jen ve Spojených státech v nich čekají čisté energetické projekty s celkovou kapacitou přes 2,6 TW; přibližně 80 % projektů se do komerčního provozu nikdy nedostane . Průměrná čekací doba na připojení v USA se od roku 2015 zdvojnásobila na více než tři roky .

Baterie se z volitelného doplňku stávají standardem

Energetická úložiště se posouvají z kategorie „výhoda“ do kategorie „nutnost“. U nových velkých solárních projektů se od roku 2025 stále více počítá s integrovanými bateriovými úložišti (BESS). Samostatná fotovoltaika už není výchozím řešením pro nové velké elektrárny .

Baterie mohou ukládat přebytečnou elektřinu z poledních hodin a dodávat ji později, kdy výroba klesá a poptávka roste. Zároveň pomáhají stabilizovat napětí a omezovat potřebu nákladného posilování sítě. Studie ukazuje, že úložiště mohou snížit požadavky na kapacitu transformátorů o 11,8 % a potřebu rozšiřování nadzemních vedení o dalších 27,1 % .

Ekonomika úložišť ale stále naráží na pravidla trhu. V mnoha zemích jsou baterie znevýhodněny tím, že mohou být zpoplatněny při odběru elektřiny i při jejím dodávání do sítě — protože podle situace fungují jako spotřebič i jako zdroj. To snižuje návratnost investic .

Mezinárodní agentura pro obnovitelnou energii (IRENA) a další oborové organizace proto požadují pravidla, která umožní bateriím kombinovat více zdrojů příjmů: obchodování s energií, kapacitní platby i poskytování podpůrných služeb. Součástí řešení má být také rychlejší připojování projektů k síti .

Co rozhodne o další fázi solárního růstu?

Výroba panelů už není hlavním technologickým problémem. Rozhodující bude schopnost vybudovat vedení a rozvodny, připojit nové elektrárny, ukládat přebytečnou elektřinu a pružně řídit spotřebu.

Hranice 3 TW potvrzuje, že solární energetika dosáhla globálního měřítka. Sama instalovaná kapacita však ještě nezaručuje, že bude elektřina skutečně využita. O tom, zda si solární průmysl udrží dosavadní tempo i po čínském zpomalení, nyní rozhodnou především sítě a akumulace.