AI Spark: Proč si jihovýchodní Asie v souboji USA a Číny vybírat nebude

Mezi hlavní prvky programu patří:

• snaha udělat z jihovýchodní Asie „centrum amerického exportu AI“ a urychlit digitální transformaci i hospodářský růst regionu ;
• logistická, poradenská a finanční pomoc poskytovaná prostřednictvím amerických diplomatických zastoupení a přímé spolupráce mezi vládami ;
• začlenění do širšího amerického investičního balíčku v hodnotě 2,5 miliardy dolarů pro region .

Program je tedy zaměřený především na praktické zavádění amerických technologií do státní správy, nikoli pouze na výzkum nebo školení.

Otevřený nástroj proti čínskému vlivu

Administrativa prezidenta Donalda Trumpa představila AI Spark jednoznačně v kontextu soupeření s Čínou. Americké ministerstvo zahraničí chce, aby vlády v jihovýchodní Asii přijímaly americké systémy, místo aby se postupně staly závislými na čínských technologických ekosystémech .

Analytici a média iniciativu popisují jako:

• přímou protiváhu čínským modelům AI, které už pronikly do veřejného sektoru i digitální ekonomiky jihovýchodní Asie ;
• pokus zabránit tomu, aby se Čína stala „hlavním dodavatelem AI pro zbytek Asie“ a následně i pro celý svět, jak uvedla CNBC ;
• reakci na čínskou strategii „AI Plus“ a návrh na vznik Světové organizace pro spolupráci v oblasti AI (WAICO). Čína v jejím rámci prosazuje otevřené modely, školicí centra a infrastrukturní pomoc, které mohou v rozvojových zemích upevnit čínské technologické standardy .

Rozdíl mezi oběma nabídkami je především praktický. USA zdůrazňují technologické prvenství a komplexnější řešení, zatímco čínské firmy často nabízejí okamžitě nasaditelné služby za nižší cenu . Právě tuto mezeru se má AI Spark pokusit zmenšit.

Proč region nejspíš nezvolí jednu stranu

Jihovýchodní Asie má dlouhou zkušenost s vyvažováním vztahů mezi velmocemi. Analytici proto očekávají, že místní vlády nebudou vybírat výhradně mezi Washingtonem a Pekingem. Spíše budou kombinovat technologie z obou zdrojů podle ceny, dostupnosti a konkrétního využití.

Praktická adopce technologií z obou táborů

Země jako Indonésie, Vietnam, Thajsko a Filipíny mohou podle očekávání využívat čínské modely pro nákladově citlivé veřejné služby, zatímco americká řešení nasadí u bezpečnostně citlivých nebo náročnějších aplikací .

Pro vlády, které chtějí z AI získat rychlý a konkrétní prospěch, zůstává čínská nabídka atraktivní právě díky nižším nákladům. Americké finanční pobídky mohou tento rozdíl částečně vyrovnat, ale samy o sobě ho nejspíš neodstraní .

Různé země, různé strategie

Analýza publikovaná v časopise Frontiers in Political Science rozděluje státy ASEAN do tří skupin podle jejich technologické vyspělosti :

• Lídři – Singapur a Malajsie, které se pravděpodobně více přikloní k špičkovým americkým systémům;
• Dohánějící země – Indonésie, Filipíny, Thajsko, Vietnam a Brunej, které budou nejspíš kombinovat více dodavatelů;
• Závislé země – Kambodža, Laos a Myanmar, u nichž je kvůli nižším nákladům pravděpodobnější přijetí čínských ekosystémů.

Toto rozdělení neznamená pevné geopolitické bloky. Spíše ukazuje, že rozhodování jednotlivých vlád bude záviset na jejich finančních možnostech, infrastruktuře a schopnosti vyvíjet vlastní technologie.

Výhoda flexibility, ale i riziko závislosti

Strategické „lavírování“ umožňuje zemím regionu přijímat americké financování a současně využívat čínskou infrastrukturu. Mohou si tak zachovat větší prostor pro vlastní rozhodování a nemusí se předčasně uzamknout do jediného technologického ekosystému .

Tato flexibilita však má i svou odvrácenou stranu. The Diplomat upozorňuje, že státy, které postaví svou digitální budoucnost na čínských systémech, mohou postupně začít záviset na čínských cloudových službách, základních modelech, digitální identitě, standardech, kyberbezpečnostních nástrojích nebo infrastruktuře .

Regionální politici si toto riziko podle analytiků uvědomují. Přesto ho mohou přijmout výměnou za nižší počáteční náklady a rychlejší přístup k praktickým aplikacím.

Závěr: spíš portfolio než vítěz

V krátkodobém horizontu se neočekává jednoznačný vítěz americko-čínského souboje o AI v jihovýchodní Asii. Vlády regionu budou pravděpodobně postupovat pragmaticky a vícezdrojově: využijí finanční a technickou podporu programu AI Spark, ale zároveň ponechají prostor levnějším čínským modelům tam, kde nabídnou lepší poměr ceny a výkonu .

Pro Washington to znamená, že samotné financování nemusí stačit. USA budou muset přesvědčit region nejen o technologické kvalitě svých systémů, ale také o jejich ceně, dostupnosti a dlouhodobé výhodnosti. Pro jihovýchodní Asii může být současná rivalita příležitostí získat technologie z obou stran — pokud se jí podaří vyhnout závislosti na kterékoli z nich.