Klíčová čísla vycházejí z obchodních dat citovaných v analýze South China Morning Post a potvrzovaných dalšími zdroji:
Podobný trend popisují i širší analýzy. McKinsey Global Institute uvádí, že Čína vyváží více výrobních vstupů a kapitálových statků, zatímco vývoz hotových výrobků klesá . Analýza amerického Federálního rezervního systému zase ukazuje, že růst čínského exportu se soustřeďuje výše v dodavatelských řetězcích a v technologicky náročnějších odvětvích .
Mezinárodní měnový fond zároveň konstatuje, že více než 60 % čínského exportu do asijsko-pacifického regionu tvoří meziprodukty. To podtrhuje roli Číny jako dodavatele pro regionální výrobní sítě, nejen jako konkurenta na trhu s hotovými výrobky .
Argument, že Čína rozvojový průmysl nejen vytlačuje, ale v některých případech také „živí“, stojí na třech hlavních kanálech.
Rozvojové země dovážejí z Číny komponenty, které následně využívají ve vlastních továrnách. K dovezeným dílům přidávají práci, místní zpracování a další hodnotu – a hotové výrobky mohou poté znovu vyvážet.
Studie Světové banky zjistila, že jednotkový nárůst vystavení dovozu čínských meziproduktů vedl v dovážejících zemích k 19,7% zvýšení zaměstnanosti v průmyslu. U dovozu hotových výrobků nebyl zjištěn měřitelný dopad na zaměstnanost .
Příklad Etiopie tento rozdíl ilustruje: meziprodukty tvoří 78,5 % jejích dovozů z Číny a jednotkový nárůst vystavení čínským meziproduktům byl spojen s 9% růstem průmyslové zaměstnanosti .
Čínský vývoz kapitálových statků – tedy strojů, zařízení a dalšího vybavení pro továrny – vzrostl mezi lety 2021 a 2024 o 32 %, zatímco vývoz spotřebního zboží zůstal převážně stabilní .
Pro rozvojové ekonomiky to může znamenat nižší náklady na vybudování nebo modernizaci výrobních kapacit. Právě levnější a dostupnější technologie mohou firmám usnadnit vstup do odvětví, která by pro ně jinak byla příliš nákladná.
Americká Komise pro mezinárodní obchod (USITC) upozorňuje, že meziprodukty se do roku 2017 staly největší kategorií čínského zbožového exportu s podílem 43,3 %. Čína se zároveň zařadila mezi největší světové zdroje komplexních meziproduktů .
Čínské komponenty a průmyslové vybavení umožňují firmám v dalších zemích zapojit se do globálních hodnotových řetězců. Světová banka uvádí, že Čína nyní dodává více meziproduktů řadě nízkonákladových ekonomik ve svém okolí, což jim může pomáhat účastnit se mezinárodní výroby .
USITC popisuje prohlubující se zapojení Číny do regionálních produkčních sítí jako významného dodavatele komplexních meziproduktů . Podle Mezinárodního měnového fondu navíc kolem roku 2017 prudce vzrostl regionální obchod s meziprodukty v asijsko-pacifickém prostoru, mimo jiné v souvislosti s rostoucí vazbou ekonomik na Čínu .
Teze o „živení“ rozvojového průmyslu je podložená, ale neúplná. Čína sice dodává vstupy, které mohou pomáhat zahraničním výrobcům, zároveň však sama vyrábí stále více komponentů. Tím může omezovat příležitosti pro země, které dříve dodávaly součástky na čínský trh.
Americko-čínská komise pro hospodářské a bezpečnostní otázky upozorňuje, že čínská domácí výroba vedla k poklesu dovozu průmyslového zboží z rozvíjejících se ekonomik, například z Malajsie a Thajska. Čínský přebytek v obchodu s průmyslovým zbožím se mezi lety 2019 a 2024 zvýšil o 870 miliard dolarů .
Analýza Rhodium Group proto varuje, že čínský export vstupů může rozvojovým zemím krátkodobě prospívat, ale současně posiluje čínskou tržní sílu a vytváří nové závislosti a zranitelnosti . Země tak mohou získat levnější stroje a součástky, ale zároveň riskují, že se jejich vlastní firmy neprosadí ve vyšších patrech dodavatelského řetězce.
Posun z 42 % na 46 % u meziproduktů a pokles z 36 % na 33 % u spotřebního zboží jsou reálné a směřují stejným směrem . Podporují výklad, podle něhož čínský export stále více dodává výrobní vstupy pro industrializaci dalších zemí, místo aby pouze zaplavoval jejich trhy levnými hotovými výrobky.
Nejde ale o univerzální situaci, kdy všichni získávají. Nejzřetelnější je tento přínos v asijsko-pacifickém regionu a v zemích zapojených do dodavatelských řetězců navázaných na Čínu. Někteří výrobci v rozvojových zemích mohou díky čínským vstupům růst, zatímco jiní ztrácejí tržní podíl, protože se Čína posouvá k výrobě stále složitějších komponentů sama.