Ráno 30. července 2026, v den oslav marockého Svátku trůnu, se pozemní hranice mezi Marokem a španělskou enklávou Ceuta prakticky zhroutila . Tisíce lidí, převážně migrantů ze subsaharské Afriky, se do města dostaly po moři z marockého města Fnideq nebo po souši .
Španělští představitelé odhadli, že během přibližně 24 hodin překročilo hranici asi 50 000 lidí . Ceuta přitom má zhruba 85 000 obyvatel . Pokud se odhady potvrdí, šlo o největší jednorázový příliv lidí při neregulérním překročení hranice, jaký byl na území Evropské unie zaznamenán . Při pokusu o překročení podle pozdějších zpráv zemřelo nejméně 57 lidí .
Bezprostředním právním impulzem bylo rozhodnutí španělského nejvyššího soudu z konce června 2026. Soud podle dostupných zpráv zakázal úřadům okamžitě vracet migranty zadržené na moři, protože podle španělského práva nepřekročili fyzickou hraniční infrastrukturu . Někteří pozorovatelé spojovali načasování přílivu také s marockým politickým kalendářem .
Samotný hraniční plot navíc příslušníci španělské civilní gardy označovali za dlouhodobě křehký .
Premiér Pedro Sánchez uvedl, že jeho vláda je „plně odhodlána poskytnout okamžitou odpověď“. Madrid vyslal do Ceuty armádní jednotky a posílil bezpečnost leteckou i námořní podporou a potápěčskými týmy . Sánchez Ceutu navštívil 31. července .
Španělsko se zároveň s Marokem dohodlo na urychleném návratu všech lidí, kteří vstoupili na území neregulérně . Španělské úřady uvedly, že během 48 hodin bylo do Maroka vráceno 25 000 migrantů, a slíbily co nejrychlejší vyhoštění všech nově příchozích .
Evropská komise uvedla, že z Ceuty se na evropskou pevninu nepřesunuli žádní migranti, kteří vstoupili neregulérně, a že jim nebude umožněno pokračovat do dalších zemí EU . Unie nabídla Španělsku podporu agentury Frontex, která pomáhá členským státům s ochranou vnějších hranic a pobřežní stráží .
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová označila záběry z Ceuty za „nepřijatelné“ a uvedla, že nebezpečné pokusy o překročení hranice musí okamžitě skončit .
Francouzský ministr vnitra Laurent Nuñez oznámil, že Francie bez odkladu zpřísní kontroly na hranici se Španělskem . Aktivoval také rychlou zásahovou jednotku pro důkladnější kontroly cestujících a vozidel .
Nejvýraznější politickou reakci zvolila Itálie. Premiérka Giorgia Meloniová hovořila o „mimořádných opatřeních“ . Dne 31. července Itálie dočasně pozastavila volný pohyb v rámci Schengenu mezi Itálií a Španělskem pro leteckou a námořní dopravu a obnovila kontroly cestujících přijíždějících ze Španělska .
Italský ministr vnitra Matteo Piantedosi uvedl, že kontroly zůstanou v platnosti během srpna . Podle italského ministerstva měli policisté provádět cílené kontroly občanů třetích zemí, aby ověřili, zda mají potřebné doklady k cestě po Evropské unii .
Švédský premiér Ulf Kristersson vyzval Španělsko, aby rychle obnovilo kontrolu nad situací a dostálo svým závazkům v rámci schengenské spolupráce . Finská ministryně vnitra uvedla, že Španělsko „zcela selhalo při ochraně vnější hranice schengenského prostoru“, a vyzvala všechny státy EU k podpoře italského návrhu na pozastavení schengenského režimu pro Španělsko .
Několik členských zemí následně požadovalo dočasné vyloučení Španělska ze Schengenu kvůli selhání kontroly hranic . Krize tak rychle přerostla v širší spor o to, nakolik jsou členské státy ochotné sdílet odpovědnost za ochranu společné evropské hranice.
Události z července 2026 nepřišly z ničeho nic. Mezi lednem a říjnem 2025 zaznamenala Ceuta 2 994 lidí, kteří překročili pozemní hranici z Maroka. To představovalo nárůst o 33,8 procenta ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku . Více než třetinu příchozích tvořily rodiny žádající o humanitární ochranu .
V srpnu 2025 se přibližně 100 lidí včetně dětí pokusilo přeplavat z Maroka do Ceuty. Místní přijímací centrum tehdy varovalo, že se blíží bodu zlomu . V prosinci marocké úřady zadržovaly u plotu další stovky migrantů, kteří se pokoušeli dostat do Španělska .
Rok 2025 tedy znamenal především postupné zvyšování tlaku. Masový příliv o rok později však svou rychlostí a rozsahem překonal dosavadní zkušenost Ceuty i evropských institucí.