DNA z inckých mumií přináší první přímý důkaz evropského zavlečení pravých neštovic do Ameriky

Radiokarbonové datování umístilo úmrtí obou lidí do období mezi lety 1492 a 1631 . Jejich ostatky se zachovaly díky mimořádně suchému klimatu chilské pouště Atacama. Kostní vzorky přitom původně nebyly odebrány kvůli hledání virů — vědci v nich chtěli zkoumat lidskou DNA. Objev pravých neštovic byl překvapivým vedlejším výsledkem .

Virové genomy z obou těl byly téměř shodné. To naznačuje, že lidé mohli zemřít během stejné epidemie nebo se nakazit stejným kmenem, který tehdy v oblasti koloval . Výzkumníci tuto nově identifikovanou linii pojmenovali CAM9 podle naleziště Camarones 9 .

Co odhaluje kmen CAM9

Ztracená větev evolučního stromu

CAM9 patří k dnes vyhynulé linii viru varioly, která se liší od všech moderních kmenů pravých neštovic známých z 20. století . Fylogenetická analýza ukázala, že tato starobylá linie stojí na počátku větve, z níž později vzešla také skupina alastrim — mírnější forma pravých neštovic známá z 20. století .

Kmen má společný původ s viry varioly ze Starého světa, což podporuje jeho evropský původ . Zároveň se v evolučním stromu nachází mezi kmeny známými ze středověké Evropy a variantami, které se objevily v pozdějších staletích. CAM9 tak pomáhá zaplnit dosavadní mezeru v historii vývoje viru .

Kdy se pravé neštovice dostaly do Jižní Ameriky

Porovnání starobylých genomů s pozdějšími známými kmeny naznačuje, že se tato virová linie oddělila od evropského předka přibližně v 15. až 16. století. To odpovídá první fázi španělské kolonizace . Datování mumií navíc připouští přítomnost pravých neštovic v Jižní Americe už kolem roku 1492 — tedy během první generace po Kolumbově příchodu .

Historické prameny popisují ničivou epidemii pravých neštovic v Andách ve 20. a 30. letech 16. století, často spojovanou se španělským dobytím říše Inků. Nové genomy představují první fyzický důkaz, který tomuto časovému rámci odpovídá .

Nešlo jen o jediný kmen

CAM9 se v moderní době nedochoval. Dnešní kmeny pravých neštovic, které byly v roce 1980 celosvětově eradikovány, patří k jiné a později vyvinuté větvi. To naznačuje, že z Evropy mohlo do Ameriky dorazit více linií viru a že do dalších staletí přežily pouze některé z nich .

Výzkumníci také zjistili, že linie CAM9 už přestala ztrácet geny. Přestože měl virus původně zoonotický původ, v době svého příchodu do Ameriky byl podle interpretace studie již plně přizpůsoben člověku jako hostiteli .

Co nález mění v pohledu na koloniální epidemie

• Potvrzuje dlouho zastávanou historickou hypotézu. Historici už dlouho připisují pravým neštovicím část dramatického úbytku domorodého obyvatelstva po Kolumbově příchodu. Nová studie k tomuto závěru přidává první přímý molekulární důkaz . Genetik patogenů a spoluautor studie Shigeki Nakagome uvedl: „Tento objev představuje první molekulární potvrzení, že pravé neštovice byly do Ameriky přeneseny během koloniálního období“ .

• Ukazuje evoluci viru v historickém čase. Zánik linie CAM9 naznačuje, že vývoj pravých neštovic v Americe nebyl jediným lineárním procesem. Do oblasti se mohly dostat různé varianty, které mezi sebou soupeřily, přičemž jen některé přetrvaly do 20. století .

• Otevírá cestu k hledání dalších patogenů. Úspěšné získání starobylé virové DNA z mumií zachovaných v suchém prostředí může pomoci při pátrání po dalších původcích nemocí, například spalniček nebo tuberkulózy, které mohly být během koloniálního kontaktu zavlečeny do Ameriky .

• Připomíná lidské následky kolonizace. Dvě chilské mumie jsou přímými svědectvími o nemoci, která bez předchozí imunity zabila nesčetné množství původních obyvatel Ameriky . Reuters nález označil za první přímý molekulární důkaz, že pravé neštovice přenesené ze Starého světa do Nového světa připravily o život nesčetné miliony lidí v Mezoamerice a Jižní Americe .

Genetická stopa, která uzavírá historickou mezeru

Genomy CAM9 nejsou důkazem každé jednotlivé koloniální epidemie, představují však zásadní genetickou stopu. Ukazují, že pravé neštovice se v Americe objevily po roce 1492, pocházely z linie spojené se Starým světem a jejich příchod časově odpovídá nejranější fázi evropské kolonizace.

Objev tak poprvé přímo propojuje historické záznamy o ničivých epidemiích s DNA viru zachovanou v lidských ostatcích.