Celkem tak bylo nebo má být z Jižní Afriky evakuováno téměř 2 000 Ghaňanů. Přednost dostávají ženy, děti, senioři, lidé se zdravotními potížemi a studenti .
Vládní podpůrný balíček zahrnuje finanční pomoc, dopravu z Akkry do dalších částí země, příspěvek na znovuzačlenění, psychosociální poradenství a humanitární potřeby . Ministr zahraničí Samuel Okudzeto Ablakwa uvedl konkrétní částku GH¢5 500: grant na reintegraci ve výši GH¢5 000 a GH¢500 na cestu a dopravu. Součástí má být také pomoc od Národní organizace pro zvládání katastrof (NADMO) a bezplatná registrace do ghanského systému zdravotního pojištění NHIS .
V dostupných podkladech je doložena částka GH¢5 500, nikoli GH¢15 500. Návratovou operaci v její druhé fázi soukromě podpořil podnikatel Ibrahim Mahama, který financoval letenky pro část evakuovaných .
Napětí se promítlo také do vztahů mezi Jižní Afrikou a Nigérií. Prezident Bola Tinubu 24. července 2026 osobně nepřijal zvláštní delegaci vyslanou jihoafrickým prezidentem Cyrilem Ramaphosou . Delegaci vedl ministr mezinárodních vztahů a spolupráce Ronald Lamola.
Místo schůzky s hlavou státu dostali vyslanci pokyn jednat s ministrem bez portfeje pro zahraniční věci Solou Enikanolaiyem . Krok je vnímán jako výrazná diplomatická kritika Pretorie v době, kdy v Nigérii vyvolal pobouření údajný případ mučení a zabití nigerijského občana Chiky Ibeho jihoafrickými policisty v Kapském Městě . Některé zprávy uvádějí, že Abuja požadovala, aby Pretoria nejprve ratifikovala klíčovou bilaterální bezpečnostní dohodu .
Hnutí March and March, založené v březnu 2024 a vedené Jacintou Ngobese-Zuma, prosazuje přísnější postup proti nelegální migraci . Jeho demonstrace se v roce 2026 rozšířily do několika částí Jižní Afriky a podle zpráv byly spojovány také s násilnými útoky na cizince .
Větší protesty začaly koncem dubna v Pretorii a Johannesburgu . Organizátoři následně stanovili 30. červen jako neoficiální „termín“ pro odchod migrantů bez platných dokumentů. Tisíce lidí poté vyšly do ulic Johannesburgu, Durbanu, Kapského Města a dalších měst .
Dne 1. července policie evidovala více než 900 zatčených v souvislosti s protesty, rabováním a střety. Z celkem 120 pochodů bylo podle policie 108 pokojných a 12 se zvrhlo v násilí . V některých městech byla armáda uvedena do pohotovosti, obchody zavíraly a část zahraničních obyvatel opouštěla své domovy . Jihoafrické úřady zároveň uváděly, že do té doby bylo repatriováno přibližně 25 000 lidí .
Organizace Human Rights Watch (HRW) ve zprávě z 20. května uvedla, že samozvané hlídky v předchozích týdnech násilně napadaly africké a asijské cizince. Podle organizace byla reakce policie a dalších úřadů omezená nebo nedostatečná . HRW spojila část násilí s aktivitami hnutí March and March .
V navazujícím svědectví z 29. června HRW popsala případy, kdy hlídky v Johannesburgu obcházely domy a odváděly lidi z jejich obydlí. Uprchlíci a žadatelé o azyl podle organizace čelili obtěžování, zastrašování nebo fyzickému napadání . Do 10. července se útoky podle dostupných zpráv zintenzivnily v Johannesburgu, Sowetu a Durbanu .
Jižní Afrika současně pokračuje v repatriaci lidí bez platných pobytových dokumentů. Tisíce afrických cizinců podle zpráv uprchly ze země ještě před 30. červnem . Z dostupných podkladů však nelze nezávisle potvrdit konkrétní tvrzení, že během jediného měsíce bylo repatriováno více než 50 000 lidí.
Africká komise pro lidská a občanská práva 27. dubna oficiálně odsoudila xenofobní útoky a jednání samozvaných hlídek namířené proti občanům dalších afrických zemí v Jižní Africe . Do reakce na krizi se zapojily také Africká unie a Hospodářské společenství západoafrických států (ECOWAS). Z dostupných zdrojů však nelze přímo potvrdit konkrétní ghanskou petici ani to, že by byl bod o násilí zařazen na program příštího summitu Africké unie.