Saúdské úřady za útoky obvinily milice podporované Íránem, které podle nich operují z iráckého území. Irák na obvinění reagoval příkazem k vyšetřování. Rijád zároveň uvedl, že si vyhrazuje právo odpovědět „v příslušný čas a na příslušném místě“, a vyzval Bagdád, aby zabránil využívání iráckého území jako odpalovací základny .
Několik dní předtím, 22.–23. července, se k útokům přihlásilo jemenské hnutí Ansar Alláh, běžně označované jako Húsíové. Skupina tvrdila, že v Rudém moři napadla dva saúdskoarabské ropné tankery, Encelia a Layla, a použila k tomu balistické i střely s plochou dráhou letu a drony .
Húsíové uvedli, že lodě porušily námořní blokádu Saúdské Arábie, kterou oznámili o několik dní dříve . Saúdská tisková agentura později potvrdila, že jeden z tankerů zachvátil požár . Rozsah škod a okolnosti útoku se však v jednotlivých zprávách lišily; tvrzení Húsíů nebyla ve všech detailech nezávisle ověřena.
Evropská unie označila útok na tanker a hrozbu blokády za nepřijatelnou a protiprávní eskalaci. Zároveň vyzvala Húsíe, aby přestali ohrožovat mezinárodní plavbu a životy námořníků . Generální tajemník OSN António Guterres varoval před obnovením útoků na obchodní lodě a před širším rozšířením konfliktu .
Časová blízkost obou událostí – dronových útoků z Iráku a útoků Húsíů v Rudém moři – naznačuje širší tlak na Saúdskou Arábii a její energetické trasy. Z dostupných informací však nelze s jistotou potvrdit, že šlo o jedinou centrálně řízenou operaci. Některé zprávy je popisují jako součást vícefrontové kampaně Íránu a jeho spojenců, zatímco jiné upozorňují, že přímá koordinace zůstává nejasná .
Společným jmenovatelem je energetika. Drony mířily na ropná zařízení a Húsíové zaútočili na tankery přepravující saúdskou ropu. Skupina zároveň hrozila vytvořením dalšího kritického bodu pro světové dodávky ropy vedle Hormuzského průlivu, jehož provoz Írán v té době téměř zastavil . Po zprávách o útocích na tankery ceny ropy vzrostly a další lodě se začaly oblasti vyhýbat .
Incidenty přišly v okamžiku, kdy se Washington a Teherán snažily udržet přerušení bojů. Po zhruba dvou týdnech intenzivních leteckých a odvetných úderů zastavila americká armáda 25. července nové operace a Írán v následujících dnech rovněž nepodnikl další protiúdery .
Katarské, emirátské a pákistánské zprostředkovatelské úsilí mělo obě strany vrátit k formálním jednáním. V červnu se podle zpráv na jednáních v Ankaře objevila „povzbudivá“ shoda a v rámci takzvaného Islamabádského memoranda bylo dohodnuto šedesátidenní pozastavení sankcí .
Pauza však zůstávala velmi nejistá. Americký prezident Donald Trump 8. července prohlásil, že prozatímní dohoda skončila, poté co Írán zaútočil na americká stanoviště v Bahrajnu a Kuvajtu. Podle agentury Reuters ale Trump toto prohlášení později na summitu NATO nezopakoval, což mohlo znamenat spíše vyjednávací nátlak než definitivní konec kontaktů .
Útoky nemířily přímo na americké ani íránské území, přesto mohou zásadně ovlivnit diplomacii. Saúdská Arábie je klíčovým producentem ropy a zároveň využívá trasy přes Rudé moře k přepravě části své produkce. Hrozba útoků na zařízení, tankery a námořní průlivy proto působí nejen jako bezpečnostní, ale i jako ekonomický a vyjednávací nástroj .
Rijád v reakci pohrozil odvetou a Spojené státy se Saúdskou Arábií podle dostupných zpráv podnikly společné údery proti milicím v Iráku . Takový krok může dále zvýšit tlak na Írán i jeho spojence – a současně zúžit prostor pro zprostředkovatele, kteří se snaží obnovit jednání .
Na konci července 2026 tedy mezi USA a Íránem trvala třetí den vzájemná zdrženlivost, ale diplomatické okno se zmenšovalo . Klíčovou otázkou zůstává, zda se útoky podaří omezit na působení regionálních spojenců, nebo zda vyvolají další přímou odvetu a návrat k otevřenému konfliktu. OSN proto vyzvala všechny strany k maximální zdrženlivosti a k naléhavému obnovení jednání .