Jak ruská sázková spolupráce během 16 dnů rozvrátila italskou reprezentaci

Jde o další kapitolu turbulentního období národního týmu známého jako Azzurri. Itálie se nedostala na tři poslední světové šampionáty za sebou, což je na poměry čtyřnásobných mistrů světa mimořádný propad .

Projekt Maldiniho a Leonarda skončil dřív, než začal

Maldini byl do funkce technického ředitele FIGC jmenován 11. července 2026. Leonardo, někdejší brazilský reprezentant a výrazná postava AC Milán, se stal jeho technickým poradcem. Oba měli být součástí rozsáhlé přestavby sportovního vedení po dalším neúspěšném pokusu kvalifikovat se na mistrovství světa .

Jenže už 27. července oba podali rezignaci. Zdroje uvádějí délku jejich působení mezi 15 a 17 dny, nejčastěji se hovoří o 16 dnech . Klíčovým sporem byla kandidatura Andrey Pirla, kterého Maldini s Leonardem preferovali na post hlavního trenéra .

Podle La Gazzetta dello Sport po vyřazení Pirla z výběru nezbyl prostor pro další vyjednávání ani přehodnocení situace. Dvojice proto své rezignace předložila prezidentovi federace Giovannimu Malagòovi .

Proč FIGC Pirla odmítla?

Pirlo byl považován za hlavního kandidáta a jeho jmenování se v médiích prakticky bralo jako hotová věc. Podle některých zpráv dokonce přijal ústní nabídku federace .

Problém představovala jeho role globálního ambasadora společnosti Fonbet, jedné z největších ruských sázkových firem. Pirlo se jím stal v říjnu 2025 v době, kdy působil u FC United v Dubaji .

Jakmile se jeho kandidatura dostala na veřejnost, ozvali se představitelé FIGC i italští poslanci. Zpochybňovali, zda je vhodné, aby italskou reprezentaci vedl trenér s obchodní vazbou na ruskou sázkovou společnost v době pokračující války na Ukrajině . Kontroverzi dále posílilo, že Fonbet sponzoroval několik sportovních akcí spojených s válečnými veterány v Rusku .

Pirlo 26. července uvedl, že se dozvěděl, že už „není zvažován“ . Zároveň trval na tom, že jeho spolupráce s Fonbetem je čistě komerční a že všechny jeho podnikatelské aktivity jsou v souladu se zákonem . Politický odpor však nakonec převážil. Pirlo na sociálních sítích napsal: „Včera večer jsem se dozvěděl, že už nejsem kandidátem na trenéra italské reprezentace… Svou práci jsem vždy vykonával s vážností a profesionalitou“ .

Případ zapadá do širší evropské debaty o vlivu sázkových partnerství ve fotbale. Ještě citlivější jsou vazby na subjekty spojené se sankcionovanými nebo politicky kontroverzními prostředími. Rozhodnutí FIGC sice spor uzavřelo, zároveň ale okamžitě rozbilo křehkou dohodu, která do federace přivedla Maldiniho a Leonarda.

Manciniho návrat jako rychlá záchrana

Po odchodu Maldiniho a Leonarda, vyřazení Pirla a odmítnutí nabídky Pepem Guardiolou potřebovala federace rychlé řešení . Situaci navíc komplikovalo dubnové odstoupení Gennara Gattusa po porážce Itálie v kvalifikaci mistrovství světa s Bosnou a Hercegovinou .

Na zasedání federální rady FIGC 28. července 2026 prezident Malagò oznámil: „Vybral jsem Roberta Manciniho jako trenéra národního týmu.“

Mancini se vrací ke kormidlu reprezentace podruhé. Během svého prvního působení v letech 2018 až 2023 dovedl Itálii k vítězství na Euru 2020. Nyní má za úkol znovu nastartovat tým, který v posledních kvalifikacích opakovaně selhával .

„Docházel nám čas. Došel jsem k závěru, že trenérem italské reprezentace by měl být Roberto Mancini. Je to rozhodnutí, za které nesu odpovědnost,“ řekl Malagò na tiskové konferenci .

Ranieri má převzít technické vedení

Spolu s Mancinim má na obnově reprezentace pracovat Claudio Ranieri, který má nahradit Maldiniho na postu technického ředitele . Zkušený trenér proslul mimo jiné senzačním vítězstvím Leicesteru City v Premier League v roce 2016.

Ranieri má s Mancinim dohlížet na širší sportovní směřování národního týmu. Malagò jeho volbu potvrdil slovy: „Člověkem, s nímž tuto vizi sdílím, je Claudio Ranieri. Před několika minutami mi zaručil, že tuto roli přijme“ .

Co krize znamená pro italský fotbal

Pád projektu Maldini–Leonardo je pro italský fotbal výraznou ranou. Federace se pokusila přivést dvě respektované osobnosti, ale během několika týdnů se její plán zhroutil kvůli sporu o trenérskou volbu. Politicky opatrné odmítnutí Pirla tak zároveň prohloubilo nestabilitu uvnitř FIGC.

Mancini přináší kontinuitu i připomínku posledního velkého úspěchu italského týmu. Zároveň ale přebírá mužstvo, které navzdory talentu dlouhodobě nedokáže naplnit svůj potenciál v kvalifikacích. Ranieriho zkušenosti mohou pomoci vytvořit stabilnější vedení, samotný úkol však zůstává stejný: vybudovat reprezentaci schopnou znovu konkurovat světové špičce.

Celá aféra navíc ukázala, že důležité fotbalové nominace dnes neurčují pouze výsledky a taktika. Do hry vstupují také geopolitika, etika obchodních partnerství a obava o reputaci. První povinností FIGC nyní bude uklidnit poměry a umožnit Mancinimu s Ranierim pracovat bez dalšího rozvratu.