Rekordní deficit ukazuje změnu dosavadního modelu

Německo, dlouhodobě známé jako exportní velmoc, čelí v obchodě s Čínou opačnému trendu. Agentura Germany Trade & Invest (GTAI) předpokládala, že německý deficit v bilaterálním obchodu s Čínou v roce 2025 dosáhne 87 miliard eur. To by překonalo předchozí rekord z roku 2022, který mírně přesáhl 84 miliard eur .

Vývoj odráží dvě změny najednou: čínský dovoz do Německa roste, zatímco německý vývoz do Číny klesá. Podle dostupných údajů se německý vývoz do Číny v roce 2025 snížil o více než 11 % . Německé firmy tak čelí silnější konkurenci nejen na domácím trhu, ale stále častěji také přímo v Číně a na třetích trzích.

Bundestag vytvořil expertní komisi

Dne 13. listopadu 2025 německý Spolkový sněm, tedy Bundestag, schválil vznik komise pro přezkum bezpečnostně významných hospodářských vztahů mezi Německem a Čínou . Návrh předložily koaliční frakce CDU/CSU a SPD. Podpořili jej také poslanci AfD, zatímco Zelení a Levice se zdrželi .

Komise má třináct členů a sdružuje odborníky z průmyslových svazů, výzkumných institucí, odborů a dalších expertních oblastí . Jejím úkolem je mimo jiné zjistit:

• na kterých čínských dodávkách je Německo nejvíce závislé,
• které suroviny a technologie představují největší strategické riziko,
• jak mohou čínské investice ovlivnit kritickou infrastrukturu,
• jak posílit bezpečnost a spolehlivost německých i evropských dodavatelských řetězců .

Význam komise spočívá v tom, že posouvá debatu od obecných politických prohlášení ke konkrétním doporučením pro zákony a státní politiku. Berlín tak navazuje na strategii vůči Číně z roku 2023, která podle odborných hodnocení nabízela spíše široký rámec než zásadní institucionální změnu .

Jaká slabá místa Berlín mapuje

Analýza MERICS a Hinrich Foundation z května 2025 upozornila na souběh tří problémů. Čínské společnosti rychle postupují do segmentů s vyšší přidanou hodnotou a oslabují konkurenční pozici německých firem. Současně se zpomaluje čínská ekonomika, což omezuje poptávku po německých výrobcích. A v některých kritických surovinách se německá závislost na Číně blíží 100 % .

Dalším rizikem jsou německé podnikové investice v Číně. Pokud jsou výrobní kapacity, technologie nebo přístup na trh příliš koncentrované v jedné zemi, mohou se v případě politického konfliktu stát zdrojem tlaku. Právě proto Berlín hledá nejen alternativní dodavatele, ale také místa, v nichž by mohl sám získat větší vyjednávací páku.

Francie: ohrožena může být více než polovina evropské výroby

Německé přehodnocení zapadá do širšího evropského střetu o budoucnost průmyslu. Francouzský Vysoký komisariát pro strategii a plánování (Haut-Commissariat à la Stratégie et au Plan) ve zprávě zveřejněné 9. února 2026 označil čínský průmyslový nástup za „čínský parní válec“ tlačící na evropskou výrobní základnu .

Podle analýzy může být na domácím trhu Evropské unie ve střednědobém horizontu vystaveno čínské konkurenci až 55 % výrobní produkce. Největší tlak se týká automobilového průmyslu, baterií, strojírenství, chemického průmyslu a dalších technologicky náročných odvětví . Zpráva zároveň uvádí, že čínští výrobci v některých segmentech produkují přibližně čtyřikrát rychleji a za zhruba čtvrtinové náklady oproti evropským konkurentům .

Francouzští poradci navrhli dvě mimořádně razantní možnosti: obecné 30% clo na čínský dovoz do EU, nebo koordinované oslabení eura vůči čínskému jüanu o 20 až 30 % . Jde o návrhy, nikoli o schválená opatření.

Itálie žádá tvrdší pravidla pro obráběcí stroje

Tlak na Brusel přichází také z Itálie. Sdružení UCIMU, které zastupuje výrobce obráběcích strojů, 27. července 2026 vyzvalo Evropskou unii k posílení obchodní obrany proti čínské konkurenci .

Čínský vývoz kovozpracujících obráběcích strojů výrazně vzrostl, zatímco podíl Itálie na světovém exportu i její prodeje do Číny klesly. UCIMU varuje, že bez důraznější reakce by Evropa mohla dále ztrácet pozici v odvětví, které je důležité pro výrobní kapacity i technologickou soběstačnost .

Už 26. května 2026 Francie, Itálie a Španělsko společně vyzvaly EU k rychlejší a přísnější reformě nástrojů obchodní obrany proti levnému čínskému dovozu .

Brusel začíná reagovat

Evropská unie mezitím přijala některá konkrétní opatření. Od 1. července 2026 zdvojnásobila cla na dovoz oceli na 50 % a snížila bezcelní dovozní kvóty na polovinu. Ve stejný den zavedla také poplatek 3 eura za každý malý balík vstupující na území EU, což dopadá především na platformy typu Shein a Temu .

Evropská komise současně diskutuje širší změnu přístupu k ochraně průmyslu před nárůstem čínského exportu . Pro EU je přitom složité najít rovnováhu: chce bránit vlastní výrobce, ale zároveň nechce rozpoutat úplný obchodní konflikt s Pekingem.

Peking odmítá obvinění z nadbytečných kapacit

Čínská vláda dlouhodobě odmítá tvrzení EU a Spojených států, že čínský průmysl vytváří nadbytečné kapacity podporované státem. Tato kritika se týká zejména elektromobilů, oceli a zelených technologií. Peking tvrdí, že jeho výroba vychází z poptávky, inovací a konkurenčních výhod, nikoli z uměle řízené nadprodukce.

Spor o takzvanou průmyslovou nadkapacitu proto zůstává jedním z hlavních bodů napětí v obchodních vztazích mezi Čínou a Evropou. Evropské vlády upozorňují na tlak na ceny a domácí výrobce, zatímco Čína odmítá, že by její exportní úspěch byl sám o sobě důkazem nekalé soutěže .

Co z toho plyne

Německo se odklání od dřívějšího předpokladu, že hluboké obchodní vazby s Čínou přinesou především vzájemný prospěch. Rekordní deficit, závislost na kritických surovinách, čínská konkurence ve vyšších technologických segmentech a zkušenost s omezením vývozu vzácných zemin přiměly Berlín hledat konkrétní slabá místa.

Vznik parlamentní komise dává tomuto přehodnocení institucionální rámec. Francouzská varování a italský tlak na ochranu strategického průmyslu zároveň ukazují, že nejde pouze o německý problém. Evropská unie nyní hledá způsob, jak snížit zranitelnost vůči Číně, aniž by přerušila obchodní vztahy, na nichž jsou stále závislé obě strany.

Rekordní deficit ukazuje změnu dosavadního modelu

Německo, dlouhodobě známé jako exportní velmoc, čelí v obchodě s Čínou opačnému trendu. Agentura Germany Trade & Invest (GTAI) předpokládala, že německý deficit v bilaterálním obchodu s Čínou v roce 2025 dosáhne 87 miliard eur. To by překonalo předchozí rekord z roku 2022, který mírně přesáhl 84 miliard eur .

Vývoj odráží dvě změny najednou: čínský dovoz do Německa roste, zatímco německý vývoz do Číny klesá. Podle dostupných údajů se německý vývoz do Číny v roce 2025 snížil o více než 11 % . Německé firmy tak čelí silnější konkurenci nejen na domácím trhu, ale stále častěji také přímo v Číně a na třetích trzích.

Bundestag vytvořil expertní komisi

Dne 13. listopadu 2025 německý Spolkový sněm, tedy Bundestag, schválil vznik komise pro přezkum bezpečnostně významných hospodářských vztahů mezi Německem a Čínou . Návrh předložily koaliční frakce CDU/CSU a SPD. Podpořili jej také poslanci AfD, zatímco Zelení a Levice se zdrželi .

Komise má třináct členů a sdružuje odborníky z průmyslových svazů, výzkumných institucí, odborů a dalších expertních oblastí . Jejím úkolem je mimo jiné zjistit:

• na kterých čínských dodávkách je Německo nejvíce závislé,
• které suroviny a technologie představují největší strategické riziko,
• jak mohou čínské investice ovlivnit kritickou infrastrukturu,
• jak posílit bezpečnost a spolehlivost německých i evropských dodavatelských řetězců .

Význam komise spočívá v tom, že posouvá debatu od obecných politických prohlášení ke konkrétním doporučením pro zákony a státní politiku. Berlín tak navazuje na strategii vůči Číně z roku 2023, která podle odborných hodnocení nabízela spíše široký rámec než zásadní institucionální změnu .

Jaká slabá místa Berlín mapuje

Analýza MERICS a Hinrich Foundation z května 2025 upozornila na souběh tří problémů. Čínské společnosti rychle postupují do segmentů s vyšší přidanou hodnotou a oslabují konkurenční pozici německých firem. Současně se zpomaluje čínská ekonomika, což omezuje poptávku po německých výrobcích. A v některých kritických surovinách se německá závislost na Číně blíží 100 % .

Dalším rizikem jsou německé podnikové investice v Číně. Pokud jsou výrobní kapacity, technologie nebo přístup na trh příliš koncentrované v jedné zemi, mohou se v případě politického konfliktu stát zdrojem tlaku. Právě proto Berlín hledá nejen alternativní dodavatele, ale také místa, v nichž by mohl sám získat větší vyjednávací páku.

Francie: ohrožena může být více než polovina evropské výroby

Německé přehodnocení zapadá do širšího evropského střetu o budoucnost průmyslu. Francouzský Vysoký komisariát pro strategii a plánování (Haut-Commissariat à la Stratégie et au Plan) ve zprávě zveřejněné 9. února 2026 označil čínský průmyslový nástup za „čínský parní válec“ tlačící na evropskou výrobní základnu .

Podle analýzy může být na domácím trhu Evropské unie ve střednědobém horizontu vystaveno čínské konkurenci až 55 % výrobní produkce. Největší tlak se týká automobilového průmyslu, baterií, strojírenství, chemického průmyslu a dalších technologicky náročných odvětví . Zpráva zároveň uvádí, že čínští výrobci v některých segmentech produkují přibližně čtyřikrát rychleji a za zhruba čtvrtinové náklady oproti evropským konkurentům .

Francouzští poradci navrhli dvě mimořádně razantní možnosti: obecné 30% clo na čínský dovoz do EU, nebo koordinované oslabení eura vůči čínskému jüanu o 20 až 30 % . Jde o návrhy, nikoli o schválená opatření.

Itálie žádá tvrdší pravidla pro obráběcí stroje

Tlak na Brusel přichází také z Itálie. Sdružení UCIMU, které zastupuje výrobce obráběcích strojů, 27. července 2026 vyzvalo Evropskou unii k posílení obchodní obrany proti čínské konkurenci .

Čínský vývoz kovozpracujících obráběcích strojů výrazně vzrostl, zatímco podíl Itálie na světovém exportu i její prodeje do Číny klesly. UCIMU varuje, že bez důraznější reakce by Evropa mohla dále ztrácet pozici v odvětví, které je důležité pro výrobní kapacity i technologickou soběstačnost .

Už 26. května 2026 Francie, Itálie a Španělsko společně vyzvaly EU k rychlejší a přísnější reformě nástrojů obchodní obrany proti levnému čínskému dovozu .

Brusel začíná reagovat

Evropská unie mezitím přijala některá konkrétní opatření. Od 1. července 2026 zdvojnásobila cla na dovoz oceli na 50 % a snížila bezcelní dovozní kvóty na polovinu. Ve stejný den zavedla také poplatek 3 eura za každý malý balík vstupující na území EU, což dopadá především na platformy typu Shein a Temu .

Evropská komise současně diskutuje širší změnu přístupu k ochraně průmyslu před nárůstem čínského exportu . Pro EU je přitom složité najít rovnováhu: chce bránit vlastní výrobce, ale zároveň nechce rozpoutat úplný obchodní konflikt s Pekingem.

Peking odmítá obvinění z nadbytečných kapacit

Čínská vláda dlouhodobě odmítá tvrzení EU a Spojených států, že čínský průmysl vytváří nadbytečné kapacity podporované státem. Tato kritika se týká zejména elektromobilů, oceli a zelených technologií. Peking tvrdí, že jeho výroba vychází z poptávky, inovací a konkurenčních výhod, nikoli z uměle řízené nadprodukce.

Spor o takzvanou průmyslovou nadkapacitu proto zůstává jedním z hlavních bodů napětí v obchodních vztazích mezi Čínou a Evropou. Evropské vlády upozorňují na tlak na ceny a domácí výrobce, zatímco Čína odmítá, že by její exportní úspěch byl sám o sobě důkazem nekalé soutěže .

Co z toho plyne

Německo se odklání od dřívějšího předpokladu, že hluboké obchodní vazby s Čínou přinesou především vzájemný prospěch. Rekordní deficit, závislost na kritických surovinách, čínská konkurence ve vyšších technologických segmentech a zkušenost s omezením vývozu vzácných zemin přiměly Berlín hledat konkrétní slabá místa.

Vznik parlamentní komise dává tomuto přehodnocení institucionální rámec. Francouzská varování a italský tlak na ochranu strategického průmyslu zároveň ukazují, že nejde pouze o německý problém. Evropská unie nyní hledá způsob, jak snížit zranitelnost vůči Číně, aniž by přerušila obchodní vztahy, na nichž jsou stále závislé obě strany.