Dronová ofenziva napříč Blízkým východem: proč útoky prostředníků ohrožují pauzu mezi USA a Íránem

Pravděpodobní pachatelé: milice podporované Íránem

Drony jsou podle dostupných informací vypouštěny z iráckého území milicemi podporovanými Íránem, které působí pod zastřešením známým jako „Islámský odpor v Iráku“. Saúdská Arábie uvedla, že zachytila drony vypuštěné z Iráku a namířené proti jejím ropným zařízením. Mluvčí saúdské armády generálmajor Turki al-Malki z útoků výslovně obvinil milice podporované Íránem . Kurdské protiteroristické ředitelství útoky opakovaně připisuje sítím napojeným na Írán .

Drony jako regionální problém

Útoky v Erbílu nebyly izolovaným incidentem. V průběhu července se napříč Blízkým východem odehrávala série dronových a raketových útoků, které současně zasahovaly několik zemí.

Saúdská Arábie: Saúdská protivzdušná obrana 27. července zachytila několik dronů mířících na ropnou infrastrukturu ve Východní provincii a v Rijádu. Ministerstvo obrany uvedlo, že byly vypuštěny z iráckého území . Další drony byly zachyceny 18. a 24. července . Vůdce Húsíů Abdul Malik al-Húsí 16. července prohlásil, že pokud Rijád zvýší své zapojení do konfliktu, stanou se terčem raket a dronů všechna saúdská ropná a další klíčová zařízení . Dne 24. července Húsíové zaútočili v Rudém moři na dvě saúdské ropné lodě a 27. července oznámili další eskalaci útoků proti saúdskému vývozu energií .

Jordánsko: Královské jordánské letectvo 28. července sestřelilo dron východně od země, poblíž hranic s Irákem a Saúdskou Arábií . Už 18. července zachytilo čtyři drony a 23.–24. července sedm raket a šest dronů vypuštěných z Íránu . Jordánská armáda uvedla, že k těmto zásahům došlo v době, kdy se objevily známky možné pauzy mezi USA a Íránem .

Izrael: Izraelská armáda 27. července zachytila dva drony poblíž hranice s Jordánskem a prověřovala jejich původ . Izraelské a jordánské síly už dříve společně zachytily íránskou raketu mířící na jordánský přístav Akaba .

Čtyři slabiny pauzy mezi USA a Íránem

Pauza v přímých bojích, kterou prezident Donald Trump vyhlásil 26. července po 13 nocích amerických leteckých úderů proti Íránu, byla křehká od samého začátku. Dronové útoky odhalily několik jejích zásadních problémů.

1. Každá strana si pauzu vykládá jinak

Americký velvyslanec při OSN Mike Waltz popsal přerušení útoků jako vytvoření „prostoru pro diplomatická jednání“ . Vysoce postavený íránský představitel však agentuře Reuters řekl, že Írán zastaví vlastní útoky pouze za předpokladu, že USA pauzu zachovají . Teherán zároveň veřejně popřel, že by usiloval o obnovení jednání .

Mezi oběma výklady tak zůstává výrazná mezera: Washington vidí v pauze příležitost k diplomacii, zatímco Írán ji prezentuje spíše jako vzájemné zastavení bojů bez politického rámce .

2. Útoky prostředníků podkopávají důvěryhodnost dohody

Zatímco USA a Írán se vyhýbají přímým úderům proti sobě, útoky na Erbíl, saúdská ropná zařízení a vzdušný prostor Jordánska a Izraele ukazují, že milice podporované Íránem — včetně iráckých skupin a Húsíů — pokračují v činnosti. Každý takový útok může vyvolat americkou nebo saúdskou odvetu a celou pauzu zmařit. Trump už v reakci na útoky Húsíů pohrozil Íránu „velkým vojenským trestem“ .

3. Chybí mechanismus vynucování

Neexistuje dohodnutý rámec příměří, systém ověřování ani mechanismus, který by zástupné síly přiměl zastavit operace. Několik amerických médií včetně Axiosu informovalo o obavách z klesajících zásob americké munice jako o jednom z faktorů Trumpova rozhodnutí útoky přerušit . USA tak mohou mít omezený prostor pro vojenské vynucení podmínek pauzy, i kdyby se pro něj rozhodly.

4. Regionální diplomacie zůstává křehká

Regionální představitelé současně zkoušejí několik cest: návrhy příměří, zprostředkování ze strany Pákistánu a diplomatická jednání o odzbrojení Hizballáhu. Tyto iniciativy však nemají podporu všech stran a jejich šance se zmenšují, pokud útoky prostředníků pokračují téměř každý den .

Dronové útoky v Erbílu, Saúdské Arábii, Jordánsku a Izraeli proto nejsou jen vedlejším projevem konfliktu mezi USA a Íránem. Jsou hlavní zkouškou toho, zda může pauza vydržet v situaci, kdy ani jedna z hlavních stran zřejmě nedokáže — nebo nechce — dostat své spojenecké sítě pod kontrolu a kdy stále chybějí politické podmínky pro skutečné vyjednání trvalého řešení.