Náznaky pokroku, ale bez shody na modelu. Írán 26. července uvedl, že v jednáních s Ománem o správě průlivu došlo k pokroku, a to v době, kdy Spojené státy znovu útočily na íránské cíle . Teherán však dosud odmítá ománský návrh širšího regionálního konsorcia .
Operace Epic Fury. Spojené státy a Izrael zahájily 28. února 2026 rozsáhlou společnou leteckou kampaň proti Íránu s krycím názvem Operation Epic Fury. Údery zabily nejvyššího vůdce Alího Chameneího a vyvolaly stovky odvetných íránských raketových útoků proti Izraeli a státům Perského zálivu .
Omezení plavby. Íránské Revoluční gardy následně zablokovaly průliv pro neoprávněnou dopravu a zakázaly plavidlům proplouvat touto strategickou úžinou .
Úplné uzavření v dubnu. Dne 18. dubna Írán průliv zcela uzavřel a začal střílet na lodě poté, co USA zavedly námořní blokádu íránských přístavů .
Zhroucení příměří a nové boje. Krátké příměří se zhroutilo na začátku července poté, co Írán zaútočil na obchodní lodě v průlivu . Spojené státy 14. července obnovily námořní blokádu a podnikly několik vln leteckých úderů proti Íránu. Teherán odpověděl útoky na cíle v Bahrajnu, Kuvajtu, Kataru, Jordánsku a Ománu .
Omán v únoru zprostředkoval dvě kola nepřímých americko-íránských jednání v Maskatu — 6. a 26. února. Rozhovory se soustředily na íránský jaderný program, ale ani jedno kolo nepřineslo dohodu a diplomaté se vrátili do svých hlavních měst .
Ještě 28. února ománský ministr zahraničí oznámil, že Írán údajně souhlasil s tím, že nebude hromadit obohacený uran, a označil mír za „na dosah“ . O několik hodin později však začala americko-izraelská letecká válka a diplomatická cesta se prakticky uzavřela.
V červnu americký představitel uvedl, že Omán byl z role prostředníka mezi USA a Íránem odstraněn . Soufan Center následně na začátku července informoval o zjevném zhroucení americko-íránského příměří .
Omán předložil Íránu návrh společného regionálního mechanismu, který by správu Hormuzského průlivu svěřil konsorciu států z regionu . Podle tohoto modelu by Írán neměl nad celou vodní cestou výhradní kontrolu .
Návrh se inspiruje Malackým průlivem. Lodní společnosti tam dobrovolně přispívají na navigační služby, ochranu životního prostředí a záchranné operace . Ománský plán by měl pokrývat námořní bezpečnost, pátrání a záchranu i další formy regionální spolupráce. Účast i platby by byly dobrovolné .
Omán zároveň představil variantu dvou oddělených námořních koridorů. Jižní koridor v ománských vodách by fungoval za podmínek podobných předválečnému režimu. Severní koridor přes íránské vody by mohl podléhat odlišným pravidlům .
Írán se proti konsorciálnímu modelu zatím staví, protože podle něj oslabuje jeho jednostrannou autoritu . Teherán dává přednost čistě bilaterálnímu uspořádání s Ománem, v němž by měl hlavní úlohu při výběru poplatků. Zároveň prosazuje povinné platby a tvrdí, že lodě, které by nezaplatily, by neměly mít povolen průjezd .
Írán obviňuje Spojené státy ze snahy vojensky ovládnout region a z odmítání „nové geopolitické reality“ . Americkou námořní blokádu a obnovené údery používá jako argument, že Washington nemůže být nestranným účastníkem jednání o správě Hormuzského průlivu .
Teherán také zdůrazňuje roli Izraele při rozhodování Washingtonu o válce. Odkazuje přitom na ománského ministra zahraničí, který uvedl, že USA „ztratily kontrolu nad vlastní zahraniční politikou“, a obvinil Izrael, že Washington k útoku přesvědčil .
K 28. červenci 2026 zůstává Hormuzský průliv z velké části uzavřen neoprávněné komerční plavbě. Americká blokáda je aktivní a pokračují i jednotlivé letecké údery.
Jednání Íránu s Ománem pokračují, ale narážejí na zásadní otázku: bude průliv spravován bilaterálně pod rozhodujícím vlivem Íránu, nebo prostřednictvím širšího regionálního konsorcia podle ománského návrhu? Komplexní příměří ani dohoda o znovuotevření průlivu zatím uzavřeny nebyly.