Evropská komise reagovala mimořádně opatrně. Uvedla, že výsledek je „v souladu“ s obchodní dohodou uzavřenou o rok dříve v Turnberry . Jinými slovy: Brusel vzal na vědomí, že 10% clo zůstává pod 15% stropem dohodnutým pro většinu vývozu z EU .
Nešlo ale o schválení samotných cel ani amerického argumentu o nucené práci. Komise se snažila oddělit dvě věci: připustit, že nová sazba formálně zapadá do dohodnutého rámce, a současně neuznat tvrzení, že evropská pravidla v této oblasti selhávají.
Tento rozdíl je důležitý i prakticky. Dohoda z Turnberry stanovila strop, nikoli povinnou minimální sazbu. Clo ve výši 10 procent tedy zůstává pod hranicí 15 procent, ale stále představuje další náklad pro evropské vývozce.
Reakce evropských představitelů i dalších obchodních partnerů byly vůči argumentaci Washingtonu výrazně kritické:
EU přitom samotný cíl — potírat nucenou práci v dodavatelských řetězcích — nezpochybňuje. Spor se týká toho, zda lze nedostatky v této oblasti použít jako základ pro plošná cla na dovoz z celých zemí.
Politická dohoda, kterou 27. července 2025 ve skotském Turnberry uzavřeli Donald Trump a předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, stanovila pro většinu evropského vývozu do USA celní strop 15 procent . EU se na oplátku zavázala odstranit cla na americké průmyslové zboží a nabídnout lepší přístup části amerických zemědělských a rybářských produktů . Podrobněji byla dohoda popsána ve společném prohlášení z 21. srpna 2025 .
Dohoda byla od začátku politickým kompromisem, nikoli klasickou komplexní obchodní smlouvou. Pro Washington představovala možnost udržet cla na evropské zboží až do výše 15 procent; pro Brusel zase příslib, že sazby nepřerostou do ještě tvrdší obchodní eskalace.
Cesta k provedení dohody v EU byla politicky napjatá. Trump evropským představitelům pohrozil, že pokud nebude dohoda ratifikována do 4. července, tedy do 250. výročí nezávislosti USA, mohou přijít „mnohem vyšší“ cla .
Evropský parlament přijal v březnu 2026 svůj vyjednávací mandát . Dne 20. května následovala předběžná dohoda mezi Parlamentem a Radou EU . Parlament pak 16. června schválil ratifikaci poměrem 440 hlasů ku 151 . Evropská část dohody vstoupila v platnost 1. července 2026 .
Napětí kolem ratifikace však ukázalo, že dohoda zůstává v EU sporná. Evropská komise proto po zavedení nových amerických cel neměla velký prostor pro další okamžitou konfrontaci — zvlášť pokud sazba zůstala pod dohodnutým stropem.
Klíčovou roli sehrál také verdikt Nejvyššího soudu USA. V případu Learning Resources Inc. v. Trump soud 20. února 2026 rozhodl poměrem 6 ku 3, že zákon o mezinárodních mimořádných ekonomických pravomocích, známý jako IEEPA, nedává prezidentovi pravomoc zavádět rozsáhlá cla .
Rozhodnutí zpochybnilo právní základ předchozího dočasného 10% globálního cla . Administrativa proto musela hledat jiný nástroj. Obrátila se k oddílu 301 obchodního zákona z roku 1974, který umožňuje reagovat na zjištěné nekalé obchodní praktiky, ale vyžaduje formální šetření a konkrétní odůvodnění .
Dne 2. června 2026 americký Úřad obchodního zmocněnce (USTR) zveřejnil závěry 60 šetření podle oddílu 301. Washington v nich tvrdil, že dotčené země nedostatečně brání obchodu se zbožím vyrobeným nucenou prací . Právě tato zjištění se stala základem cel zavedených 24. července .
Nový režim je právně užší a procedurálně pomalejší než cla zavedená na základě mimořádných pravomocí podle IEEPA. Zároveň může být obtížnější jej rychle zrušit, protože stojí na jednotlivých šetřeních a zjištěních podle oddílu 301 .
Pro EU je proto rozhodující nejen současná 10% sazba, ale také to, zda se k ní nepřidají další cla z jiných amerických šetření. Brusel dal najevo, že bude sledovat především dodržování 15% stropu z dohody z Turnberry. Současně ale odmítá, aby se boj proti nucené práci stal záminkou pro rozšiřování celní politiky nad rámec dohodnutých pravidel.