Dva přelomové klimatické spory: TotalEnergies napadá francouzský rozsudek, Torresův průliv čeká na odvolací verdikt

Rozhodnutí ale neznamená přímý příkaz zastavit nové ropné a plynové projekty ani povinně snížit konkrétní objem těžby či emisí. Tyto požadavky žalobců soud nepřijal .

Proč se společnost odvolává

Představenstvo TotalEnergies 27. července oznámilo, že proti rozsudku podá odvolání . Společnost své právní stanovisko shrnuje zejména takto:

• Francouzský zákon se podle ní vztahuje na rizika spojená s vlastní činností podniku, jeho dceřinými společnostmi a dodavateli, nikoli na činnost zákazníků. Firma argumentuje, že nemůže kontrolovat, zda si motorista vybere automobil se spalovacím motorem, nebo elektromobil .
• TotalEnergies tvrdí, že podobný výklad podporuje i evropská směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti (CSDDD), která podle společnosti činnost zákazníků do svého rozsahu nezahrnuje .
• Společnost také uvádí, že zákon nebyl zamýšlen pro emise Scope 3 kategorie 11, tedy emise vznikající používáním prodaných výrobků, a že jejich zahrnutí by narušilo právní jistotu a svobodu podnikání .

Odvolání nyní míří k pařížskému odvolacímu soudu. Zatím není rozhodnuto, zda a jak rozsudek povede ke konkrétním změnám v provozu nebo obchodní strategii firmy.

Proč jsou důležité emise Scope 3

U společnosti, jejímž hlavním oborem je těžba a prodej fosilních paliv, vzniká podstatná část uhlíkové stopy až při používání prodaných produktů. Podle právní analýzy představují emise spojené se spalováním ropy a plynu přibližně 90 % uhlíkové stopy TotalEnergies .

Praktický význam sporu proto nespočívá jen v samotném vykazování emisí. Klíčová otázka zní, zda může povinnost firem identifikovat a zmírňovat závažná rizika zahrnovat také dopady, které vznikají na konci jejich hodnotového řetězce — i když je přímo vytvářejí zákazníci.

Torresův průliv: může vláda odpovídat za klimatickou politiku?

Původní rozsudek

V případu Pabai v Commonwealth (No 2) FCA 796 federální soudce Michael Wigney 15. července 2025 zamítl žalobu starších představitelů Torresových ostrovanů Pabaiho Pabaiho a Paula Kabaie proti australskému Commonwealthu .

Soud přijal významnou část vědeckých důkazů o tom, že klimatická změna poškozuje Torresův průliv a ohrožuje tamní způsob života a kulturu označovanou jako Ailan Kastom. Přesto dospěl k závěru, že australská vláda nemá podle práva upravujícího nedbalost povinnost péče při rozhodování o emisních cílech a klimatické politice. Taková rozhodnutí podle něj patří k „jádrové“ či zásadní vládní politice, do níž soudy nemají zasahovat .

Prvostupňový soud zároveň nepovažoval ztrátu zvyklostí, tradic a kulturního života za újmu, za kterou by bylo možné podle australského obecného práva přiznat náhradu .

Co řeší odvolací soud

Na konci července 2026 začal v Melbourne čtyřdenní proces před plným senátem Australského federálního soudu. Senátu předsedá hlavní soudkyně Debra Mortimerová a zasedají v něm také soudci Craig Colvin a Nicholas Owens .

Odvolatelé tvrdí, že soudce Wigney pochybil, když dospěl k závěru, že právo upravující nedbalost nemůže poskytnout náhradu za újmu způsobenou vládními rozhodnutími o klimatické politice .

Odvolací senát tak musí posoudit především dvě otázky:

1. zda má Commonwealth povinnost péče chránit původní obyvatele Torresova průlivu před předvídatelnou klimatickou újmou;
2. zda může soud přiznat náhradu za ztrátu kultury, způsobu života a vazby na ostrovy.

Senát si rozhodnutí vyhradil. Verdikt proto nebude znám bezprostředně po skončení slyšení .

Co mohou oba případy změnit

Spory řeší dvě odlišné, ale zásadní hranice klimatické odpovědnosti. Francouzský případ se ptá, zda musí velká společnost v rámci lidskoprávní náležité péče zohlednit emise z celého hodnotového řetězce. Australské odvolání zase testuje, zda lze vládu žalovat za nedostatečnou klimatickou politiku a žádat náhradu kulturní újmy.

Ani jeden z odvolacích procesů nebyl ke konci července 2026 rozhodnut. Jejich význam proto zatím spočívá především v právních otázkách, které předkládají soudům — a v tom, zda se klimatická odpovědnost bude dál posouvat od obecných politických závazků ke konkrétním povinnostem firem a veřejných institucí.