Částka podle íránské vlády představuje více než 60 % ropných příjmů naplánovaných v ročním rozpočtu. Údaje pocházejí především z íránských oficiálních zdrojů a podle dostupných zpráv je nebylo možné nezávisle ověřit . Přesto naznačují, že sankční tlak Washingtonu nedokázal íránský export zcela odříznout.
Paknežád rozdělil oznámené tržby následovně:
Po uzavření příměří se snížilo riziko pro tankery, což Íránu usnadnilo vývoz. Teherán zároveň mohl prodat část odhadovaných 100 milionů barelů ropy a plynového kondenzátu uložených v zásobách . Podle předsedy íránského parlamentu Mohammada Baghera Ghalíbáfa země po zrušení americké blokády rychle vyvezla více než 40 milionů barelů ropy .
Ghalíbáf také uvedl, že Írán během příměří prodával ropu za ceny přibližně o 20 % vyšší než před válkou . Wall Street Journal později odhadl, že během zhruba měsíčního pozastavení americké blokády Írán vyvezl přibližně 70 milionů barelů v hodnotě 5 až 6 miliard dolarů. Tím si měl rychle obnovit finanční rezervu .
Paknežád prohlásil, že 18 miliard dolarů představuje více než 60 % ročního rozpočtového cíle pro příjmy z ropy . Nezávislé rozpočtové odhady z konce roku 2025 počítaly pro íránský rok 1405, který začal v březnu 2026, s příjmy z prodeje surové ropy kolem 21 miliard dolarů. Výpočet vycházel z předpokládaného prodeje zhruba 1 milionu barelů denně za cenu 57 dolarů za barel .
Oznámených 18 miliard dolarů tak představuje téměř celý předpokládaný roční objem, přestože Írán čelil válce a blokádě. Část íránských vládních institucí a parlamentní výzkumné centrum však už dříve varovaly, že rozpočtové odhady ropných příjmů mohou být příliš optimistické i za běžných podmínek .
Výrazné zvýšení prodejů během příměří souviselo s dočasnou změnou americké politiky:
Paknežád 14. července prohlásil, že íránský export pokračuje bez přerušení. Podle něj si ministerstvo ropného průmyslu po léta udržovalo mechanismy umožňující obcházet a neutralizovat dopady amerických sankcí a tyto mechanismy zachovalo i během dočasné výjimky . Ministr zároveň tvrdil, že Spojené státy porušily článek 10 memoranda o porozumění, když výjimku po 15 dnech zrušily .
Konflikt zasáhl také úroveň íránské produkce. Během roku 2025 a na začátku roku 2026 se těžba pohybovala přibližně mezi 3,2 a 3,3 milionu barelů denně. V březnu 2026 klesla zhruba na 3,06 milionu barelů denně .
Samotná těžba však nebyla jediným problémem. Námořní blokáda, která podle dostupných zpráv začala v polovině dubna 2026, výrazně komplikovala vývoz. Po jejím zrušení se dodávky během příměří rychle zvýšily a Írán mohl využít nižšího rizika pro tankerovou dopravu .
Oznámených 18 miliard dolarů je významná částka, zároveň ale představuje jen zlomek potenciálu íránského ropného sektoru. Pokud by došlo k trvalému zrušení sankcí a Írán obnovil předválečnou produkci přibližně 3,5 až 4 miliony barelů ropy a kondenzátu denně, mohl by podle analytických odhadů generovat více než 60 miliard dolarů ročně .
Válečné a poválečné tržby ve výši 18 miliard dolarů by v takovém srovnání odpovídaly přibližně 30 % nebo méně potenciálního ročního příjmu při úplné normalizaci. Paknežád už dříve uvedl, že po zrušení amerických sankcí by Írán mohl během jednoho roku zvýšit těžbu téměř na úroveň z roku 2015, tedy zhruba k 3,8 milionu barelů denně .
Íránský výsledek je třeba vnímat i v širším kontextu. V roce 2025 země zvýšila vývoz ropy na několikaletá maxima, zejména prostřednictvím neveřejných dodávek do Číny. Vládní příjmy však navzdory vyššímu objemu klesly kvůli výrazným slevám a nákladům spojeným s obcházením sankcí .
Během války navíc globální ceny ropy podpořily samotný konflikt, což vytvořilo mimořádně příznivé podmínky pro prodej. Tento efekt nemusí přetrvat. Číslo 18 miliard dolarů proto ukazuje jak odolnost íránského exportního systému, tak limity, které by pro Teherán znamenalo dlouhodobé fungování pod sankcemi.