Předchozí diplomatický rámec – islamabádské Memorandum o porozumění (MoU), zprostředkované Pákistánem a Katarem – se na začátku července zhroutil . Bez dohody a s paralyzovaným Hormuzským průlivem začali zprostředkovatelé usilovně hledat novou cestu z krize.
Ve dnech 21.–22. července 2026 Pákistán a Katar společně navrhly desetidenní přerušení bojů mezi USA a Íránem s cílem oživit zkrachovalé MoU . Návrh vyzývá obě strany, aby se vrátily na pozice z doby před 9. červencem a zrušily omezení plavby v Hormuzském průlivu . Íránský ministr vnitra údajně signalizoval vstřícnost . Administrativa Donalda Trumpa návrh k 22. červenci zvažovala . Američtí představitelé také údajně vyzvali Izrael, aby nepodnikal kroky, které by mohly zprostředkování podkopat . Kromě Pákistánu a Kataru je mezi předkladateli návrhu uváděn také Egypt .
Prezident Trump stál před zásadním rozhodnutím. Podle Axios (21. července) američtí a izraelští představitelé viděli pouze dvě životaschopné varianty ukončení konfliktu: přijmout nové desetidenní příměří a znovu otevřít Hormuzský průliv, nebo zahájit masivní společnou vojenskou kampaň s Izraelem s cílem donutit Teherán ke kapitulaci .
Na veřejnosti Trump zastával tvrdý postoj. 20. července na své síti Truth Social napsal, že Írán „zaplatí mnohonásobně“ za každého zabitého amerického vojáka . USA však zároveň nadále signalizovaly otevřenost jednání. 11. července Trump uvedl, že se USA a Írán dohodly na pokračování nepřímého dialogu i poté, co se předchozí příměří zhroutilo .
Ministr zahraničí Marco Rubio dal nejjasnější veřejný signál o pokračující otevřenosti USA vůči vyjednávání, zároveň však vyjádřil skepsi:
Zprostředkování se nacházelo v nedořešené fázi:
Shrnutí: K 22. červenci 2026 administrativa Donalda Trumpa veřejně zvažovala pákistánsko-katarský návrh na desetidenní příměří, přičemž Trumpův postoj osciloval mezi výhrůžkami eskalací a otevřeností jednání. Rubio výslovně uvedl, že USA jsou ochotny vyjednávat, ale obvinil Írán z neserióznosti. K dohodě nedošlo a boje pokračovaly.