EU a GCC v Bruselu: Žádné poplatky za plavbu Hormuzským průlivem, Írán musí zastavit palbu

Pozadí: eskalace, která vedla k prohlášení

Společnému prohlášení předcházela prudká vojenská eskalace na začátku července 2026:

• 6.–7. července: Íránské revoluční gardy odpálily rakety na několik obchodních lodí v Hormuzském průlivu. Podle zpráv byl u ománského pobřeží zasažen katarský tanker na zkapalněný plyn Al Rekayyat a terčem se stal také saúdskoarabský ropný tanker . Britské námořní středisko UKMTO potvrdilo, že tanker zasáhl neznámý projektil asi 8 námořních mil východně od ománského Limahu, což způsobilo požár .

• 11. července: Írán uzavřel Hormuzský průliv pro „neautorizovanou“ dopravu poté, co zasáhl plavidlo, které „ohrozilo námořní bezpečnost“. Námořnictvo íránských revolučních gard uvedlo, že loď, která vypnula své systémy, byla zasažena a zastavena, a varovalo, že jakákoli odveta se setká s „tvrdou odpovědí“ .

• Americká vojenská odpověď: Spojené státy provedly několik sérií odvetných úderů. Jedna vlna zasáhla 140 íránských vojenských zařízení a další útoky pokračovaly až do 13. července. Celkem bylo během kampaně zasaženo přes 300 íránských vojenských cílů . Příměří mezi USA a Íránem se zhroutilo 8. července po útocích .

Proč je toto prohlášení důležité

Společné prohlášení EU a GCC je významné z několika důvodů. Představuje vzácný sjednocený postoj evropských zemí a arabských států Zálivu v době akutní krize. Tím, že obě uskupení opřela svůj postoj o UNCLOS a rezoluci Rady bezpečnosti OSN 2817, ukotvila svou diplomatickou reakci v zavedených mezinárodněprávních rámcích. Výslovné odmítnutí „tranzitních poplatků“ a „podmínek pro průjezd“ přímo kontrovalo íránským požadavkům, aby plavidla před plavbou průlivem žádala o íránské povolení .

V době vydání prohlášení byl Hormuzský průliv – kudy prochází přibližně 20 % světové ropy – fakticky v obležení, provoz tankerů byl téměř zastaven a americké Společné námořní informační středisko zvýšilo stupeň ohrožení na „vážný“ .

Co bude dál

Prohlášení zavazuje EU a GCC k pokračujícímu diplomatickému úsilí prostřednictvím IMO a dalších mezinárodních orgánů s cílem chránit lodní dopravu a dosáhnout vyjednaného řešení. Dokument však nespecifikuje vynucovací mechanismy ani důsledky pro případ nedodržení, takže otázka, jak by mezinárodní společenství reagovalo, pokud by Írán pokračoval v útocích, zůstává otevřená.