Řecko se postavilo proti ustanovení, které by zakázalo přepravu ruského zkapalněného zemního plynu (LNG) přes vody EU do třetích zemí. Zákaz měl naplno vstoupit v platnost v roce 2027.
Atény požadovaly časově neomezenou výjimku pro svůj námořní průmysl, konkrétně pro společnost Dynagas. Řecký velvyslanec podle diplomatických zdrojů ostatní vlády upozornil, že navrhované opatření by firmu „zruinovalo“.
Nešlo tedy pouze o dovoz ruského plynu do EU. Sporné bylo i to, zda evropské lodě smějí ruský LNG dál převážet přes evropské vody na trhy mimo Unii.
Dynagas vlastní řecký miliardář George Prokopiou. Firma se specializuje na přepravu ruského LNG, zejména z projektu Yamal LNG společnosti Novatek v ruské Arktidě.
Podle podkladů uvedených v diplomatických zprávách provozuje Dynagas 27 plynových tankerů. Součástí flotily jsou také specializované tankery třídy Arc7, které dokážou prorážet arktický led a celoročně obsluhovat oblast projektu Yamal LNG.
Právě konstrukce těchto lodí tvoří základ řeckého argumentu. Tankery byly vyrobeny pro konkrétní podmínky a přepravní trasu. Řecko tvrdí, že po zákazu tranzitu ruského LNG by pro ně neexistovalo realistické alternativní využití. Z cenných lodí v hodnotě stovek milionů eur by se tak mohly stát takzvaná uvázlá aktiva, tedy majetek bez smysluplného komerčního uplatnění.
Řecký zástupce proto hovořil o „ekonomické destrukci“ Dynagas a širších dopadech na významné odvětví řecké ekonomiky. Význam této přepravy ilustruje i údaj z února 2026: lodě napojené na Dynagas a britskou společnost Seapeak tehdy přepravily 17 z 21 nákladů Yamal LNG.
Evropská komise návrh představila 9. června 2026. Sporný zákaz tranzitu LNG byl pouze jednou z řady navrhovaných opatření.
Balík zahrnoval zejména:
Na přijetí balíku tlačil termín 15. července 2026. V tento den měl proběhnout povinný pololetní přezkum cenového stropu na ruskou ropu. Bez nové dohody by se strop podle tehdejšího mechanismu automaticky zvýšil.
Řecký nesouhlas však zablokoval celý balík, a EU proto musela stávající strop dočasně prodloužit na úrovni 44,10 dolaru za barel, nejprve o jeden týden. Cílem bylo získat čas pro další jednání mezi členskými státy.
Řecko se následně ocitlo pod ostrou kritikou. Jeden z diplomatů označil jeho postup za „nestydatý“. Jiný pro Euractiv řekl, že patová situace se ve skutečnosti týká „jediné přepravní společnosti a jediného miliardářského oligarchy“.
Šéfka unijní zahraniční politiky Kaja Kallasová 13. července 2026 uvedla: „Ano, také lituji, že nemáme dohodu o 21. balíku.“ Už dříve varovala, že průtahy se sankcemi vysílají „zprávu, kterou jsme vyslat nechtěli“, a označila předchozí, 20. balík za opožděný.
Kritika se tak netýkala jen samotného obsahu výjimky pro Dynagas. Šlo také o otázku, zda může jeden členský stát kvůli zájmům domácího podniku opakovaně brzdit společný postup celé EU.
Případ Dynagas zapadá do širšího vzorce. Řecko má jeden z nejvlivnějších námořních sektorů na světě a řečtí rejdaři ovládají největší obchodní flotilu podle kapacity.
Atény se už dříve stavěly proti některým návrhům na důslednější prosazování cenového stropu na ropu a proti opatřením namířeným na ruskou stínovou flotilu, pokud by mohla zasáhnout tankery vlastněné řeckými společnostmi.
Sám George Prokopiou vyjádřil vůči sankcím veřejnou skepsi. Na námořní konferenci v červnu 2025 prohlásil: „Sankce nikdy nefungovaly.“
Řecko se tím podobá Maďarsku, které se v minulosti rovněž opakovaně stávalo překážkou při schvalování unijních sankcí. V řeckém případě jsou hlavním důvodem obavy o námořní dopravu, která je pro zemi významným zdrojem příjmů a zaměstnanosti.
K 17. červenci 2026 zůstával spor nevyřešený. Cenový strop na ruskou ropu se prodlužoval po týdnech a unijní velvyslanci pokračovali v jednáních.