Zároveň ale FIFA nereagovala stejně na každou kritiku. Když íránský trenér Amir Ghalenoei napadl turnaj z politického hlediska, Infantino mu vzkázal, aby se kritici „soustředili na fotbal“, místo aby veřejně hájil vlastního funkcionáře .
Z dostupných zdrojů nevyplývá, že by FIFA během mistrovství světa udělila trenérovi nebo hráči pokutu či zákaz činnosti konkrétně za povýkonovou kritiku rozhodčích.
Rozhodování a používání videa VAR patří k nejspornějším tématům šampionátu. Kritici upozorňují hlavně na rozdílný výklad podobných situací a na to, že technologie někdy spíše zvyšuje zmatek, než aby přinášela jistotu.
Po osmifinálovém vítězství Anglie nad Mexikem označil trenér Thomas Tuchel výkon rozhodčích za „chaotický“, „nekonzistentní“ a podprůměrný. Podle něj mohou rozhodčí v kterémkoli okamžiku poslat z turnaje domů jakýkoli tým . Jeho kritika patřila k nejvýraznějším veřejným výhradám vůči officiatingu na šampionátu.
Po porážce Egypta s Argentinou 2:3 v osmifinále podala Egyptská fotbalová asociace k FIFA formální stížnost. Zpochybnila několik rozhodnutí a způsob, jakým byl použit systém VAR .
Spor se soustředil především na dvě situace:
Egypt následně požádal FIFA, aby rozhodcovský tým vedený Francouzem Françoisem Letexierem z turnaje odvolala . FIFA obvinění z údajného systémového zvýhodňování Argentiny odmítla jako nepodložená. Collina zároveň varoval, že podobná tvrzení mohou vést k výhrůžkám vůči rozhodčím a jejich rodinám .
V reakci na rostoucí kritiku FIFA změnila provoz VAR během turnaje, což je mimořádně neobvyklý krok. Od 9. července byli videorozhodčí přesunuti z centrálního pracoviště v Dallasu v Texasu přímo na stadiony, a to pro všechny zbývající vyřazovací zápasy .
Nešlo o změnu samotného principu VAR, ale o výraznou provozní změnu v organizaci kontroly sporných situací.
Nejvýbušnější disciplinární spor se týkal amerického útočníka Folarina Baloguna. Případ se rychle změnil z fotbalové otázky v debatu o vlivu politiky na sportovní rozhodování.
Balogun dostal přímou červenou kartu v utkání Spojených států proti Bosně a Hercegovině v kole 32. Podle článku 66.4 disciplinárního řádu FIFA a článku 10.5 pravidel mistrovství světa znamená přímé vyloučení automatický jednozápasový trest, který nelze odvoláním zrušit .
Disciplinární komise FIFA však použila článek 27 disciplinárního řádu. Výkon automatického trestu pozastavila na zkušební dobu jednoho roku, takže Balogun mohl nastoupit v osmifinále proti Belgii .
Americký prezident Donald Trump přiznal, že osobně telefonoval prezidentovi FIFA Giannimu Infantinovi a požádal ho o přezkoumání Balogunovy červené karty . Veřejné přiznání a načasování následného rozhodnutí vytvořily dojem politického zásahu – někteří pozorovatelé hovořili téměř o „prezidentské milosti“ .
FIFA trvala na tom, že Trump ani Infantino disciplinární rozhodnutí přímo neovlivnili a že rozhodla nezávislá komise. Kritici ale namítli, že už samotné propojení telefonátu s následným pozastavením trestu poškodilo důvěryhodnost celé instituce. FIFA se tak podle některých hodnocení dostala do mimořádně zranitelné pozice .
UEFA rozhodnutí ostře odsoudila. Podle evropské fotbalové unie FIFA překročila „červenou linii“ a podkopala integritu soutěže. Postup označila za „bezprecedentní, nepochopitelný a neospravedlnitelný“ .
FIFA tvrdila, že rozhodnutí rozhodčího nezvrátila. Podle jejího výkladu disciplinární komise pouze pozastavila výkon jednozápasového trestu na základě samostatného článku 27. Organizace argumentovala, že články 66.4 a 10.5 použití mechanismu z článku 27 výslovně nezakazují .
Oponenti včetně UEFA a několika právních analytiků však upozornili, že automatický charakter trestu má právě vylučovat volné uvážení komise . Spor se tak netýká jen Baloguna, ale také otázky, zda FIFA během turnaje uplatňuje stejná pravidla na všechny týmy.
Kontroverze kolem rozhodčích a Balogunova trestu se odehrávají na pozadí silně politizovaného mistrovství světa.
Ještě před turnajem udělil Infantino Donaldu Trumpovi nově vytvořenou „Cenu míru FIFA“. Tento krok vyvolal kritiku, že se FIFA přibližuje politické moci a snaží se získat přízeň prezidenta hostitelské země .
Kritikům vadí především rozpor mezi deklarovanou politickou neutralitou FIFA a veřejným sbližováním jejího prezidenta s konkrétním státníkem.
Spojené státy, jeden z hostitelů turnaje, se během šampionátu ocitly v konfliktu s Íránem, jednou z účastnických zemí. Podle dostupných zpráv zahájily Spojené státy vojenské operace proti Íránu 28. února . Írán nejprve hrozil bojkotem, nakonec však do turnaje nastoupil za podmínek křehkého příměří .
Taková situace – kdy hostitelská země vede aktivní konflikt s účastníkem soutěže – podle citovaných zdrojů nemá v historii mistrovství světa obdoby.
Ještě před začátkem turnaje se objevily výzvy k bojkotu ze strany evropských politických a sportovních představitelů. Souvisely s postoji Spojených států ke Grónsku i s imigrační politikou druhé Trumpovy administrativy . Amnesty International v souvislosti s pořádáním šampionátu označila Spojené státy za zemi, která čelí „lidskoprávní krizi“ .
Před turnajem schválila Mezinárodní pravidlová rada fotbalu (IFAB), tedy orgán odpovědný za pravidla hry, dvě změny týkající se chování přímo na hřišti. Obě byly schváleny v dubnu 2026 .
Tato pravidla se týkají chování během utkání. Nejde o nový postih za kritické výroky na tiskové konferenci nebo v rozhovorech po zápase.
| Co FIFA udělala | Co FIFA neudělala |
|---|---|
| Veřejně hájila své rozhodčí, zejména prostřednictvím Pierluigiho Colliny | Neoznámila nový plošný postih za povýkonovou kritiku rozhodčích |
| Uprostřed turnaje změnila organizaci VAR a přesunula videorozhodčí na stadiony | Nepředstavila důkazy o pokutách či zákazech udělených trenérům nebo hráčům pouze za kritiku rozhodčích |
| Použila článek 27 k pozastavení výkonu Balogunova automatického trestu po Trumpově telefonátu | Nepodala vysvětlení, které by přesvědčivě rozptýlilo pochybnosti o obejití automatického trestu |
| Trvala na nezávislosti disciplinární komise a rozhodčích | Nezabránila dojmu, že do sportovního rozhodování pronikl politický vliv |
FIFA tedy zatím nevede nový „hon na kritiky rozhodčích“. Její problém spočívá jinde: v rozdílném vnímání verdiktů VAR, v nejasném výkladu vlastních disciplinárních pravidel a v politických vazbách, které během turnaje zviditelnily hranice mezi fotbalem a státní mocí.