Šest z dvaceti satelitů bylo upraveno a vybaveno kamerami, které budou během letu snímat tepelný štít Starship a přenášet snímky operátorům k pozdější analýze . Celý zkušební let by měl trvat zhruba jednu hodinu
.
Super Heavy booster je naplánován k měkkému přistání do Mexického zálivu; zachycení věží se tentokrát neplánuje .
Důležitý kontext z 10. letu: Při 10. zkušebním letu v srpnu 2025 SpaceX poprvé úspěšně vypustila makety satelitů Starlink – tyto falešné náklady sloužily jako suchá zkouška před ostrým ostrým nasazením. Let 13 je přímým pokračováním .
8. července 2026 oznámila japonská lunární dopravní společnost ispace komerční dohodu se SpaceX v hodnotě přibližně 50 milionů dolarů . Dohoda dává ispace k dispozici 500 kg (zhruba 1 100 liber) nosnosti na lunární misi Starship, která by měla odstartovat nejdříve v roce 2030
.
Na základě této dohody bude ispace fungovat jako logistický agregátor – nabídne sdílený přístup k Měsíci menším zákazníkům, kteří sami nedokážou zaplnit celou Starship. Společnost plánuje postavit lunární povrchové vozidlo schopné nést náklad od více klientů na jedné společné cestě dolů .
Tím se ispace staví do role jakési „střední vrstvy" mezi obrovskou přepravní kapacitou Starship a roztříštěným trhem zákazníků, kteří chtějí posílat náklad na Měsíc – včetně univerzit, startupů a potenciálních kontraktů v rámci programu NASA Commercial Lunar Payload Services (CLPS) .
Dohoda s ispace není ojedinělá událost. Odráží širší posun v tom, jak NASA i soukromý sektor sázejí na Starship pro lunární operace.
NASA a program Artemis:
Další komerční dohody:
Tlak na vývoj:
Let 13 v době vzniku těchto zdrojů (12. července 2026) ještě neodstartoval. Mise zůstává zkušebním letem s inherentním rizikem neúspěchu nebo částečného úspěchu. Všechny podrobnosti odrážejí pouze předstartovní plánování.