Írán ostře odmítl prohlášení z ankarského summitu NATO: „Bezpodstatné a politicky motivované“

• Jaderný program: Írán trvá na tom, že jeho jaderné aktivity jsou výhradně mírové a že jako signatář Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) nemají jaderné zbraně v jeho obranné doktríně místo.
• Bezpečnost námořní plavby: Írán tvrdí, že hraje odpovědnou roli při zachování bezpečnosti v Perském zálivu a Hormuzském průlivu, a dodává, že "hlavním zdrojem nejistoty v regionu není Írán, ale nelegální vojenské intervence, provokativní akce a destabilizující politika vnějších aktérů."
• Zhroutená diplomacie: Prohlášení přímo obvinilo USA a Izrael z upřednostnění agrese před jednáním: "Nebyl to Írán, kdo rozbombardoval vyjednávací stůl a zvolil agresi místo diplomacie; byly to USA a izraelský teroristický režim."
• Spoluúčast NATO: Írán obvinil NATO, že údajně podporuje a usnadňuje agresi proti Íránu, čímž podle něj aliance ztrácí veškerou důvěryhodnost a odhaluje "dvojí metr aliance."

Co vlastně stálo v prohlášení NATO

Ankarské summitové prohlášení, přijaté 8. července 2026, obsahuje specifickou pasáž o Íránu v odstavci 5: "Spojenci znovu opakují, že Írán nikdy nesmí získat jadernou zbraň, a vyzývají Írán, aby plně respektoval svobodu plavby v Hormuzském průlivu" . Tato formulace byla dohodnuta na úrovni velvyslanců před summitem a představovala jednotný postoj všech 32 členských států NATO .

Kontext, který dal protestu ostřejší tón

Protest Íránu nebyl jen rutinním diplomatickým odmítnutím – přišel v okamžiku maximálního napětí:

• Zhroutené příměří: Americko-íránské příměří uzavřené koncem května 2026 se zhroutilo poté, co obě strany podnikly nálety . Generální tajemník NATO Mark Rutte veřejně podpořil obnovené americké útoky na Írán jako "naprosto nezbytné" s tím, že Írán příměří porušuje .
• Krize v Hormuzském průlivu: Írán fakticky převzal kontrolu nad vodní cestou a začal požadovat poplatky za plavbu, zatímco USA uvalily námořní blokádu íránských přístavů . Dne 7. července Francie a Británie navrhly mnohonárodní námořní misi v průlivu během jednání NATO se zástupci států Perského zálivu, ale íránské odmítnutí učinilo pokrok nepravděpodobným .
• Zablokovaná jednání v Dauhá: Nepřímá americko-íránská jednání v Dauhá (začátek července 2026) se soustředila pouze na námořní dopravu a finanční pobídky, bez jakéhokoli pokroku v jaderné otázce .
• Širší agenda NATO: 36. summit NATO v Ankaře (7.–8. července 2026) se rovněž zabýval dlouhodobou hrozbou ze strany Ruska, závazky pomoci Ukrajině a kolektivní obranou podle článku 5 .

Íránský protest tak zachytil okamžik, kdy se vyjednávací pozice obou stran radikálně vyostřily, snahy o příměří zkrachovaly a Hormuzský průliv se stal jak krizovým bodem, tak předmětem smlouvání.