Celý mechanismus byl v souladu s pravidly G7 zcela legální. Od prosince 2022 mohou západní společnosti poskytovat lodní dopravu, pojištění a další námořní služby pro ruskou ropu pouze v případě, že se prodává za cenu nepřesahující stanovený strop – původně 60 dolarů za barel. Jakmile cena ruské ropy Urals klesla pod tuto hranici, řecké firmy se na trh masivně vrátily a v polovině roku 2025 zajišťovaly až 40 % veškerého exportu ruské ropy .
Největším jednotlivým příjemcem byla společnost Dynacom Tankers, kterou založil řecký miliardář George Prokopiou. Ta od července 2023 vydělala na přepravě ruské ropy nejméně 915 milionů dolarů . Mezi další nejvýdělečnější firmy patří Olympic Shipping & Management (součást skupiny Onassis, 404+ milionů dolarů), Stealth Maritime (200+ milionů dolarů) a Polembros Shipping (200+ milionů dolarů) . Z dvaceti společností, které od června 2023 vydělaly na přepravě ruské ropy nejvíce, je osm řeckých .
Celá epizoda odhaluje několik strukturálních slabin přístupu cenového stropu G7:
Strop funguje, jen když je tržní cena nad ním. Když ruská ropa Urals přirozeně klesla pod 60 dolarů za barel, mohly řecké firmy legálně poskytovat plné západní služby (dopravu i pojištění) bez jakéhokoli omezení. Strop se stal irelevantním . Jinak řečeno, cenový strop je kontraproduktivní právě ve chvíli, kdy by tržní podmínky již samy o sobě omezovaly ruské příjmy.
Masivní prodej tankerů do „stínové flotily“. Vedle přímé přepravy prodali řečtí rejdaři odhadem 55 % tankerů, které nyní operují v ruské „stínové flotile“. Jen za tyto prodeje lodí získali v letech 2022 až 2024 zhruba 3,7 miliardy dolarů . Tyto tankery nyní působí zcela mimo jurisdikci G7 a přepravují ruskou ropu do Asie, na Blízký východ a do Afriky, aniž by dodržovaly cenový strop .
Vymáhání je nejednotné a geopoliticky rozdělené. V polovině roku 2026 strop 60 dolarů za barel aktivně vymáhaly pouze Spojené státy . Ostatní členové G7 buď snížili své prahové hodnoty pod 50 dolarů za barel, nebo vymáhání fakticky zastavili . Evropská komise v březnu 2026 veřejně vyzvala USA k „důslednému vymáhání“ stropu poté, co Washington pozastavil některé sankce související s ropou .
Úpravy cenového stropu zaostávají za trhem. 18. sankční balíček EU z července 2025 snížil strop z 60 na 47,60 dolaru za barel a zavedl dynamický mechanismus úprav (15 % pod šest měsíců starou průměrnou cenou Uralsu) . Kritici ale namítají, že to stále nebrání obcházení sankcí prostřednictvím stínové flotily nebo poskytovatelů služeb ze zemí mimo G7 .
V reakci na řecký výdělek i celkové selhání vymáhání zvažují G7 a EU zásadní změnu: nahradit cenový strop úplným zákazem veškerých západních námořních služeb pro vývoz ruské ropy .
Klíčový vývoj v čase:
Klíčová nejistota: Zákaz námořních služeb vyžaduje jednomyslný souhlas všech 27 členských států EU a paralelní přijetí partnery v G7. Ke začátku července 2026 ještě nebyl zaveden . Odborníci v oboru pochybují, zda lze zákaz efektivně vymáhat vzhledem k rozsahu ruské stínové flotily, která čítá několik set tankerů operujících bez západního pojištění .
Cenový strop G7 byl pečlivě kalibrován: měl snížit ruské příjmy, aniž by vyvolal globální šok v dodávkách. Řecké výdělky ale ukazují, že nejzákladnější konstrukční prvek stropu – povolení legálního obchodu, když jsou tržní ceny nízké – vytváří miliardovou mezeru pro přepravce z EU. Navrhovaný zákaz námořních služeb by tuto mezeru uzavřel, ale představuje také výraznou eskalaci, která by donutila Rusko spoléhat se výhradně na svou stínovou flotilu. To vyvolává otázky o vymahatelnosti, pojištění a riziku ropných skvrn z neregulovaných tankerů.