Tento postoj je v souladu s dlouhodobými názory Vance. Opakovaně se stavěl proti další americké vojenské pomoci Ukrajině, blokoval vstup Ukrajiny do NATO a přišel s plánem na vytvoření „demilitarizované zóny“ podél stávající frontové linie, která by fakticky zmrazila konflikt. V dřívějších vyjádřeních Vance zdůraznil, že Evropa musí převzít „lví podíl“ na poválečných bezpečnostních zárukách, čímž dal najevo, že Spojené státy nepošlou své vojáky k vynucení případné mírové dohody.
Evropští lídři na summitu v Ankaře naopak vyjádřili podporu nedávné kampani Ukrajiny, při níž pomocí dronů a raket dlouhého doletu útočí na ruské ropné rafinerie, vojenská zařízení a infrastrukturu včetně okolí Moskvy. Aliance považuje schopnost Ukrajiny zasahovat ruské území za legitimní vojenskou nutnost k oslabení ruské bojeschopnosti.
Generální tajemník NATO Mark Rutte stanovil pro summit tři hlavní priority: zvýšit obranné investice spojenců, posílit transatlantické sdílení břemen a vyslat signál pokračující podpory Ukrajině – tedy přímý protipól tlaku Trumpovy administrativy na snížení amerického závazku.
Spor o Ukrajinu je jen jednou z dimenzí hluboké transatlantické trhliny. Prezident Trump přijel na summit s požadavkem, aby spojenci zvýšili výdaje na obranu na 5 % HDP, a otevřeně zpochybnil závazek vzájemné obrany poté, co spojci odmítli podpořit jeho vojenské operace proti Íránu. Trump označil vztah USA a NATO za „směšný“ a „jednostranný“ a jeho administrativa údajně zvažuje sankční opatření vůči evropským zemím, které zaostávají ve výdajích.
Napětí dospělo až k tomu, že NATO zvažuje ukončení tradice každoročních summitů, aby se předešlo opakovaným konfrontacím s Trumpem. Carnegieho nadace hovoří o „strukturální změně“, kdy se evropští spojenci připravují na alianci vedenou více Evropou s menší závislostí na Washingtonu.
Rusko v noci z 1. na 2. července 2026 vypustilo na Ukrajinu 570 raket a dronů. Při útoku zahynulo nejméně 27 lidí a 91 bylo zraněno, přičemž hlavním cílem byl Kyjev. O několik dní později, 5.–6. července, zasáhla druhá vlna úderů historickou čtvrť Podil na Kyjevě a zabila nejméně 22 lidí. Útoky odhalily rostoucí mezery v ukrajinské protivzdušné obraně. Rusko výslovně prohlásilo, že bude „nadále zvyšovat tlak“ na Ukrajinu a označilo tyto útoky za odvetu za ukrajinské údery na ruském území.
Tyto útoky přicházejí těsně před summitem v Ankaře, čímž se nedostatek protivzdušné obrany Ukrajiny a potřeba další západní podpory dostávají na vrchol agendy – zatímco Trumpova administrativa prosazuje opačný směr: zdrženlivost a omezení pomoci.
| Dimenze | Trumpova administrativa / Vance | Evropští spojenci v NATO |
|---|---|---|
| Vojenská strategie | Defenzíva, držení pozic, jednání | Ofenzivní údery hluboko do Ruska |
| Vojenská pomoc | Proti dalšímu financování; „jsme s Ukrajinou hotovi“ | Pokračovat a zvyšovat podporu včetně zbraní dlouhého doletu |
| Členství Ukrajiny v NATO | Proti; místo toho demilitarizovaná zóna | Dveře otevřené, dlouhodobá cesta k členství |
| Sdílení břemen | Evropa musí převzít „lví podíl“; USA nepošlou vojáky | Evropa zvyšuje výdaje, ale stále daleko od Trumpových 5 % |
Základní otázka zní: má být válka zmrazena jednáním (pozice Trumpa a Vance), nebo vedena do pozice ukrajinské síly zahrnující přeshraniční údery (pozice evropských spojenců) – a to vše uprostřed stále silnějších ruských raketových útoků na ukrajinská města.