Tento krok ukazuje, že ochota poskytovat vojenskou pomoc už není vnímána jako bezpodmínečná. Pro Polsko se do popředí dostává otázka, zda z podpory Ukrajiny získává také konkrétní bezpečnostní a technologické výhody.
Druhá krize se týká historické paměti. Koncem května pojmenoval ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj elitní vojenskou jednotku po „hrdinech Ukrajinské povstalecké armády“ (UPA). Tato organizace bojovala za ukrajinskou nezávislost, v Polsku je však spojována s masovým zabíjením polských civilistů během volyňských masakrů v roce 1943 .
Polský prezident Karol Nawrocki 19. června rozhodl o odebrání Řádu bílého orla, nejvyššího státního vyznamenání Polska, které Zelenskyj obdržel v roce 2023 za přínos evropské bezpečnosti . Několik ukrajinských představitelů včetně ministra zahraničí Andrije Sybihy následně oznámilo, že na protest vrátí vlastní polská vyznamenání .
Zelenskyj pak řád vrátil polskému prezidentovi sám. Uvedl: „Dnes jsem Řád vrátil prezidentovi Polska. Věřím, že budoucnost potvrdí respekt, který si Ukrajinci zaslouží“ . Polský premiér Donald Tusk se pokusil napětí zmírnit výzvou k dialogu . Ministr zahraničí Radosław Sikorski označil Nawrockého rozhodnutí za „nevhodné“, protože podle něj ukrajinského prezidenta ponížilo .
Problém je citlivý proto, že stejná historická postava či organizace může mít v obou zemích zcela odlišný význam. Zatímco část Ukrajinců vnímá UPA jako symbol boje za nezávislost, v Polsku zůstává spojována s utrpením a smrtí desetitisíců polských civilistů.
Historický spor se následně přenesl do otázky evropské integrace. Polský vicepremiér a ministr obrany Kosiniak-Kamysz uvedl, že Varšava nebude souhlasit se vstupem Ukrajiny do EU, pokud Kyjev nepřestane uctívat představitele Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) a UPA včetně Stepana Bandery . V médiích se široce rozšířila formulace: „S Banderou Ukrajina do EU nevstoupí.“ Fakt-check server Notes from Poland však upozornil, že tato konkrétní věta nebyla v rozhovoru pronesena přímo Kosiniakem-Kamyszem, ale jiným účastníkem diskuse .
Nešlo tedy o formálně přijaté rozhodnutí Polska zablokovat členství Ukrajiny. Výroky polských představitelů však ukázaly, že historická otázka může být použita jako politická podmínka pro další evropskou integraci Kyjeva. Jarosław Kaczyński, předseda opoziční strany Právo a spravedlnost (PiS), 4. července vyzval členy strany, aby vstup Ukrajiny do EU blokovali, dokud Kyjev nezmění svou politiku vůči „kultu Bandery“ a oslavování UPA .
K blokaci ukrajinské kandidatury vyzval také pravicový politik Krzysztof Bosak, který zároveň požadoval omezení pomoci, dokud se historické spory nevyřeší .
Zhoršování vztahů se odehrává na pozadí výrazné změny veřejného mínění v Polsku:
Výzkumy zároveň naznačují, že ochlazení se týká především vztahu k Ukrajincům žijícím v Polsku. Postoje k Ukrajině jako zemi zůstávají v některých průzkumech příznivější, což ukazuje na rostoucí rozdíl mezi podporou ukrajinského odporu proti Rusku a zkušeností Poláků s dlouhodobými společenskými a ekonomickými dopady války .
Polsko zůstává klíčovým logistickým uzlem západní vojenské pomoci Ukrajině a jeho strategický zájem na porážce Ruska se nezměnil. Politická spolupráce s Kyjevem se však stává křehčí.
German Marshall Fund popsal posun od „mimořádné solidarity“ k „narůstajícímu napětí a prohlubujícímu se strukturálnímu tlaku“ . Ztroskotání dohody o MiG-29 a veřejné hrozby spojené s ukrajinským členstvím v EU přicházejí od jednoho z nejdůležitějších ukrajinských spojenců v regionu. Tím oslabují dojem jednotné západní fronty.
Krize je označována za nejvýznamnější diplomatický konflikt mezi oběma zeměmi od začátku ruské plnohodnotné invaze . Pokud bude pokračovat, může zkomplikovat rozhodování o budoucím rozšíření EU, oslabit praktickou vojenskou spolupráci a poskytnout Moskvě nové příležitosti k propagandě. Zároveň ale neznamená automatický konec polské podpory Ukrajiny: spíše ukazuje, že válečné spojenectví se mění v podmíněnější a politicky mnohem obtížněji udržitelné partnerství.