Studie Evropského parlamentu z 22. června 2026 upozornila, že ECB čelí klasickému dilematu stagflace: nečinnost riskuje zakotvení inflace, zatímco zpřísňování měnové politiky riskuje prohloubení zpomalení .
Jarní prognóza Evropské komise z května 2026 výslovně varovala, že ekonomika eurozóny čelí druhé energetické krizi během pěti let, přičemž ropa nad 100 dolary za barel pohání jak zpomalování růstu, tak zvyšování inflace – klasický scénář stagflace . Několik nezávislých analýz (Deutsche Bank, Eurobank, Evropský parlament) charakterizovalo šok z Hormuzského průlivu jako spouštěč rozsáhlých stagflačních tlaků v Evropě i Asii, přičemž centrální banky se ocitly mezi bojem s inflací a snahou vyhnout se recesi
.
Červencový blog ECB výslovně označuje asijské ekonomiky za nejvíce ohrožené . Důvodem je jejich strukturální závislost na dodávkách energií z Perského zálivu.
Proč je Asie zasažena nejvíce:
Dodavatelé z Perského zálivu představují:
Statická analýza ECB ukazuje, že asijské ekonomiky by utrpěly největší ztráty produkce: Jižní Korea (až 11 %), Indie (kolem 8 %) a Japonsko (kolem 7 %), následované ekonomikami ASEAN .
Důsledky v praxi:
Banque de France (červen 2026)
Jarní prognóza Evropské komise (květen 2026)
Přímá expozice EU je omezená, nepřímé dopady jsou však závažné:
Zátěžový test trhu s plynem: