Situace v Hormuzském průlivu po čtyřech měsících konfliktu mezi USA a Íránem: Kolotoč nadějí, útoků a prázdných slibů

Kritické nedostatky:

• Záměrně vágní jazyk o kontrole. Článek 5 MoU uvádí, že Írán „vynaloží veškeré úsilí k zajištění bezpečného průjezdu komerčních plavidel bez jakýchkoli poplatků“ – fráze, kterou analytici popisují jako strukturálně asymetrickou a nevymahatelnou . Teherán si to vykládá tak, že mu to umožňuje rozhodovat o tom, které lodě proplují a kudy .
• Protichůdné výklady od prvního dne. USA prezentovaly dohodu jako úplné znovuotevření. Íránská státní média ji rámovala jako vítězství: lodě mohou proplouvat bezcelně po dobu 60 dnů, poté budou průliv spravovat Írán a Omán .
• Žádné trvalé příměří. Obě strany přiznaly, že trvalé příměří se teprve musí vyjednat .
• Žádný donucovací mechanismus. MoU neobsahovalo žádnou sankci za nedodržení, což Íránu ponechávalo volnost při stanovování vlastních podmínek pro tranzit .

2. Tankery se otáčejí a Írán odmítá nabídku USA na znovuotevření

V polovině dubna 2026, po zhroucení krátkého dočasného příměří, Írán signalizoval, že by možná umožnil lodím proplout ománskými vodami – ale pouze za svých podmínek, nikoli v rámci struktury vedené USA . V reakci na nabídku USA na bezpodmínečné znovuotevření průlivu:

• Pět řeckých a indických tankerů provedlo 17.–18. dubna viditelné obraty u ománského pobřeží, když se zdálo, že se pokoušejí o tranzit, protože majitelé lodí a obchodníci nemohli od Íránu získat jasné záruky .
• Íránské revoluční gardy (IRGC) prohlásily, že průliv zůstane uzavřen, a nové útoky na civilní plavidla zničily jakýkoli vznikající optimismus v lodním sektoru .
• Íránská podmínka: Navrhl znovuotevření průlivu pouze tehdy, pokud USA zruší blokádu a ukončí veškeré nepřátelství – fakticky požadoval úplnou kapitulaci USA před obnovením tranzitu .

Reuters počátkem července informoval, že Teherán věří, že znění červnového MoU „mu umožňuje ponechat si kontrolu nad tím, které lodě mohou proplout a jakou trasu úžinou použijí“ . Írán výslovně odmítl koncept volného, neřízeného tranzitu podporovaný USA.

3. Konkurenční systémy tras: Írán vs. koridor podporovaný USA a Ománem

Vznikly dva zásadně odlišné tranzitní systémy:

• Íránská trasa (severní koridor): Írán trvá na tom, že všechna plavidla musí plout jeho schválenými pruhy přes íránské teritoriální vody, podávat 48hodinové žádosti PGSA a dodržovat eskortní protokoly IRGC. 3. července 2026 íránské společné velení varovalo, že tankery používající neschválené trasy čelí „razantní odpovědi“ .

• Koridor podporovaný USA a Ománem (jižní trasa): USA a Mezinárodní námořní organizace (IMO) zahájily iniciativu využívající jižní trasu přes ománské vody s dohledem amerického námořnictva, navrženou tak, aby obešla íránskou kontrolu . Írán to veřejně odmítl, přičemž IRGC prohlásily, že jakékoli trasy vytvořené „bez koordinace s Teheránem“ jsou „nepřijatelné a nebezpečné“ .

• Omán v pasti: Zatímco MoU nominálně počítá se společnou íránsko-ománskou správou po 60 dnech, Írán „žárlivě soupeří s Ománem o roli rozhodovacího orgánu nad úžinou“ a odmítá ománské návrhy na vedení tras . Omán uvedl, že jakýkoli systém, který s Íránem vytvoří, musí řídit námořní služby – ale Írán chce mít výhradní operativní kontrolu.

4. Oživení dopravy a násilný zvrat koncem června

Oživení lodní dopravy po dohodě z 15. června bylo skutečné, ale krátkodobé:

• Týden 18.–25. června: Námořní přeprava ropy Hormuzským průlivem vzrostla na nejvyšší úroveň od začátku války v únoru, což bylo způsobeno silnou asijskou poptávkou .
• Útok 25. června: Íránský dron zasáhl nákladní loď u ománského pobřeží – první útok na komerční plavidlo po podpisu dohody. IMO dočasně pozastavila svůj plán evakuace lodí .
• Americké odvetné údery (26. června): Americká armáda zasáhla íránské cíle, přičemž každá strana obvinila tu druhou z porušení příměří .
• Kolaps dopravy (28.–29. června): Lodní doprava „zaznamenala o víkendu výrazný pokles“, protože série útoků během čtyř dnů přiměla majitele lodí považovat tranzit za příliš riskantní . Jeden průmyslový tracker uvedl, že kapacita byla na pouhých 15 % předválečné úrovně .
• Prozatímní dohoda se do 28. června „fakticky zhroutila“ a poslala průliv zpět do „provozní paralýzy“ .

5. Aktuální stav (začátek července 2026)

K 3. červenci 2026 (nejnovější datum v dostupných zdrojích):

• Írán trvá na tom, že má právo kontrolovat veškerou lodní dopravu, a požaduje, aby plavidla používala pouze jím schválené trasy .
• USA nadále odmítají jakékoli íránské právo vybírat poplatky nebo kontrolovat tranzit. Ministr zahraničí Marco Rubio toto stanovisko zopakoval po útoku z 25. června .
• 60denní bezcelní okno se blíží k vypršení v polovině srpna a stálá dohoda není v dohledu.
• Co se týče konkrétních prvků, na které jste se ptali – Trumpova projevu u Mount Rushmore, íránského odmítnutí nabídky USA na znovuotevření v tomto konkrétním formátu a katarsko-pákistánského zprostředkování – dostupné důkazy z těchto vyhledávání neposkytují přímé zdroje pro tato tvrzení. Rozpočet na vyhledávání byl vyčerpán dříve, než bylo možné tyto úhly pohledu ověřit. Zdroje Reuters, AP a Bloomberg potvrzují, že Írán odmítl americký rámec pro znovuotevření v dubnu 2026 a že zprostředkovatelské úsilí zahrnovalo více stran, ale primární zprávy o projevu u Mount Rushmore konkrétně o průlivu nebo o podrobné katarsko-pákistánské zprostředkovatelské stopě nebyly v získaném souboru zdrojů zachyceny.