WHO oficiálně ukončila epidemii hantaviru na výletní lodi MV Hondius. Nikdo další se nenakazil

Světová zdravotnická organizace (WHO) ve čtvrtek 2. července 2026 oficiálně ukončila mezinárodní zdravotní pohotovost kvůli hantaviru na výletní lodi MV Hondius. Poslední kontaktní osoba, která byla vystavena nákaze, dokončila karanténu a měla negativní test . Tím skončila dvouměsíční kauza, při které se nakazilo 13 lidí, tři zemřeli a do pátrání po kontaktech se zapojilo 33 zemí a území .

Jak se vše odehrálo: časová osa

První poplach přišel 2. května 2026. Velká Británie prostřednictvím Mezinárodních zdravotnických předpisů (IHR) nahlásila WHO shluk závažných respiračních onemocnění na palubě lodi MV Hondius. Loď plula pod nizozemskou vlajkou a vydala se na polární expedici, v tu chvíli byla na cestě ke Kapverdám . Ještě téhož dne laboratorní testy potvrdily hantavirus. 6. května jihoafrický Národní ústav pro přenosné nemoci (NICD) a švýcarská laboratoř HUG/CRIVE identifikovaly konkrétní kmen – andský virus (ANDV) . V té době už byli tři pasažéři mrtví.

Loď zůstala zakotvena u pobřeží Kapverd, zatímco mezinárodní týmy organizovaly evakuaci . V polovině května pasažéři vystoupili v Tenerife a byli repatriováni do svých domovských zemí . Poslední nový případ byl hlášen 25. května 2026 – po tomto datu se už nikdo nenakazil .

22. června WHO vydala aktualizované rychlé hodnocení rizik, ve kterém dospěla k závěru, že je ohnisko pod kontrolou . A 2. července pak generální ředitel WHO Tedros Adhanom Ghebreyesus formálně prohlásil epidemii za ukončenou .

Počet případů a úmrtí

Celkem šlo o 13 případů (12 laboratorně potvrzených a 1 pravděpodobný) a 3 úmrtí. Všichni nakažení i zemřelí byli lidé, kteří cestovali na lodi MV Hondius . Úmrtnost v této konkrétní epidemii dosáhla 23 % .

Virus: Andský hantavirus (ANDV)

Původcem nákazy byl andský hantavirus (ANDV), druh orthohantaviru, který se běžně vyskytuje v Jižní Americe . Tenhle virus je mezi hantaviry výjimečný: jako jediný se umí šířit z člověka na člověka. Děje se tak prostřednictvím kapének při dýchání a při dlouhodobém a těsném kontaktu s nemocným . Většina ostatních hantavirů se na lidi přenáší výhradně z hlodavců.

Kde a jak se lidé nakazili

Podle WHO, která se opírá o genomické analýzy, se první dva nakažení s největší pravděpodobností infikovali ještě před naloděním. Oba hodně cestovali po Argentině, Chile a Uruguayi, tedy v oblastech, kde je andský virus běžný . Virus se pak mezi pasažéry a posádkou na lodi šířil z člověka na člověka, což v uzavřeném prostoru usnadnila stísněná kajutová zástavba . Důležité je, že se nákaza nerozšířila mimo loď – všichni nakažení byli na palubě a k žádnému dalšímu přenosu v komunitě nedošlo .

Mezinárodní reakce: 33 zemí v pohotovosti

Na lodi cestovali lidé z 23 zemí (včetně 9 zemí EU/EHP). Do celkové reakce se ale nakonec zapojilo 33 zemí a území po celém světě . Zdravotnické úřady v těchto státech dohledaly a sledovaly více než 650 kontaktů nakažených . Na vrcholu krize bylo v aktivním sledování 161 lidí, koncem června jich v karanténě zůstávalo 54. Všichni byli propuštěni do 2. července poté, co měli negativní test .

Součástí mezinárodní operace byly repatriační lety, zajištění karanténních zařízení, diagnostické testování a dohledávání kontaktů. To vše koordinovala WHO s národními úřady .

Důležité upřesnění: Těch 33 zemí neznamená, že by se ve všech vyskytly případy nákazy. Jde o země, které se podílely na sledování kontaktů a veřejno-zdravotní reakci .

Co dál? Výzkum pokračuje

Andský virus způsobuje hantavirový plicní syndrom (HPS), což je onemocnění s vysokou úmrtností. V současnosti proti němu neexistuje žádná schválená vakcína ani specifická antivirová léčba .

V medicínském časopise PubMed vyšla 31. května 2026 přehledová studie, která připomíná, že ANDV je jediný hantavirus schopný udržitelného přenosu mezi lidmi, a volá po dalším výzkumu dynamiky přenosu a možných protiopatření .

Francouzská výzkumná agentura ANRS spustila speciální „jednotku pro reakci na vypuknutí hantaviru“, která má koordinovat výzkum kmene z MV Hondius, včetně molekulární epidemiologie a sběru klinických dat .

Konkrétní informace o stavu vývoje vakcín, klinických studií nebo diagnostických metod ve zdrojích, které jsme k dispozici, nejsou. V této oblasti zůstávají důkazy nedostatečné pro aktuální přehled.