Ztráta tržního podílu, ne deficit: Goldman Sachs varuje, že EU prohrává s Čínou strukturální soutěž

2. července 2026 vydala americká investiční banka Goldman Sachs varování, které přerámcovalo celou debatu o vztazích mezi Evropskou unií a Čínou. Hlavním brzdícím faktorem růstu EU podle ní není prohlubující se bilaterální obchodní deficit, ale prudká ztráta globálního tržního podílu, kterou evropští výrobci zaznamenávají napříč zpracovatelským průmyslem a exportními teritorii . Čínský exportní boom – poháněný slabou domácí poptávkou a obrovskou přebytečnou průmyslovou kapacitou – vytlačuje evropské producenty nejen z jejich vlastního trhu, ale i z odbytišť v Asii, Latinské Americe a východní Evropě .

Tento posun v úhlu pohledu je zásadní: nejde o „pouhý“ schodek, který by se dal upravit celními sazbami, ale o strukturální krizi konkurenceschopnosti. Čína už dávno není jen levná montovna; stala se přímým soupeřem v odvětvích s vysokou přidanou hodnotou, na která Evropa spoléhá při vytváření pracovních míst a inovacích.

Ztráta tržního podílu versus obchodní deficit

Analytici Goldman Sachs tvrdí, že skutečným strukturálním problémem je to, že čínské firmy získávají podíly na úkor těch evropských . Stejný trend už dříve zdokumentovala i Evropská centrální banka – podíl eurozóny na globálním exportu výrazně klesá, zatímco čínský podíl stabilně roste .

Francouzská vláda si nechala zpracovat zprávu nazvanou „Čínský parní válec“ (únor 2026), která hovoří o „zrychlení čínské konkurence“ ve všech odvětvích, jež tvoří „jádro evropské specializace“ – tedy v automobilovém průmyslu, strojírenství, chemii a letectví. Podle zprávy Číňané získávají podíly na evropském trhu i na trzích třetích zemí .

Už v listopadu 2025 Goldman Sachs modelovala, že zvýšené čínské HDP v důsledku exportní ofenzivy sníží reálný HDP eurozóny do roku 2029 o 0,6 %, zatímco dovoz z Číny vzroste o 0,4 procentního bodu . Důležité je, že banka očekává, že EU zareaguje spíš cílenými opatřeními než americkými plošnými cly .

Německo: nejzranitelnější ekonomika Unie

Německo je z velkých ekonomik EU zasaženo nejtvrději. Centrum pro evropskou reformu (CER) hovoří o „čínském šoku 2.0“ a varuje, že „Čína už do značné míry snědla německému průmyslu oběd a chystá se na večeři“ .

Německý vývoz aut do Číny se v roce 2025 propadl zhruba o třetinu a od vrcholu v roce 2022 se snížil na polovinu, uvádí Německý hospodářský institut (IW) . Data Rhodium Group dokonce ukazují propad o 66 % mezi lety 2022 a 2025, což je nejnižší úroveň od roku 2009 . Němečtí výrobci aut, strojů, chemikálií a letadel jsou vytlačováni z Číny, z cizích trhů a stále častěji i z domácího trhu . Goldman Sachs označila Německo za jednu z nejhůře postižených zemí v celé EU .

Pověst „Made in Germany“ na čínském automobilovém trhu bledne. Místní značky elektromobilů vedou v technologiích a oslovují mladší kupující, zatímco německé vozy začínají být vnímány jako „pro rodiče“ . Podíl německých automobilek na čínském trhu se mezi lety 2022 a 2025 propadl v průměru o 33 % .

Politická paralýza v Bruselu

Podle CER EU zatím reagovala jen „roztroušenými obchodními obranami na úrovni jednotlivých produktů a kusou průmyslovou politikou typu ‚kupuj evropské‘“ – tedy zdaleka ne koordinovanou strategií . Evropská komise sice přiznává, že čínská konkurence je „stále ostřejší v odvětvích, jako jsou čisté technologie a elektromobily“, ale její nedávná zpráva o konkurenceschopnosti nabídla spíš diagnózu než rozhodné kroky .

Komisař pro obchod Maroš Šefčovič řekl bez obalu: „Vývoz Číny do EU stále roste, zatímco náš podíl na čínském trhu se stále zmenšuje. Tento trend není udržitelný. Status quo nepřichází v úvahu“ . Uvnitř EU však panují rozpory: severské ekonomiky prosazující volný obchod se střetávají s ochranářsky naladěným jihem, což blokuje jednotný a razantní postup.

Čínský obchodní přebytek s EU dosáhl v roce 2025 výše 360,6 miliardy eur (411 miliard dolarů) – což je ekvivalent 1 miliardy eur denně a o 15 % více než o rok dříve .

Konkrétní kroky: škrty v ocelářských kvótách

Nejkonkrétnějším politikem, který EU přijala, byla nová omezení dovozu oceli představená 30. června 2026 :

• Bezcelní dovozní kvóty byly seškrtány na 18,3 milionu tun ročně – to je o 47 % méně než v roce 2024 .
• Cla na dovoz nad rámec kvót byla zdvojnásobena z 25 % na 50 % .
• Polovina snížené kvóty je vyhrazena zemím, se kterými má EU dohodu o volném obchodu – čímž jsou fakticky odstaveni dodavatelé jako Čína, kteří takovou dohodu nemají .

Opatření platí od 1. července 2026 do července 2031 a jsou výslovně navržena tak, aby chránila evropské ocelárny a pracovní místa před „škodlivými dopady globální nadvýroby“ – která vychází převážně z Číny . Součástí jsou i pravidla „melt and pour“ (tedy původu tavení a odlévání), která mají zabránit obcházení cel přes třetí země .

EU zároveň zavedla nová nařízení pro e-commerce zaměřená na malé balíčky. Zrušila výjimku z cel (tzv. de minimis) pro zásilky v hodnotě do 150 eur a uvalila poplatek 3 eura na každý malý balík vstupující na území Unie . To přímo cílí na čínské platformy jako Temu a Shein, které evropský trh zaplavují levným zbožím .

Shrnutí

Pohled Goldman Sachs – že hlavním problémem EU není číslo obchodního schodku, ale strukturální ztráta tržního podílu – odráží hlubší strategickou úzkost. Čína už není jen levná montovna; je přímým konkurentem v odvětvích s vysokou přidanou hodnotou, na která Evropa spoléhá při zaměstnanosti a inovacích. Německo je se svou silnou závislostí na autech, strojích a chemii kanárkem v uhelném dole. Reakce EU byla zatím kusá a politicky svázaná – cílené škrty kvót na ocel a omezení e-commerce, nikoli komplexní průmyslová strategie. Je to dáno obtížným hledáním shody mezi 27 členskými státy s odlišnými zájmy. Riziko, jak to vyjádřilo CER, je, že než Brusel rozhodně zakročí, „Čína už možná bude mít snědenou večeři“ .