Nobelista Giorgio Parisi a AI Claude: Společně prolomili desetiletou hádanku ve fyzice

Více než deset let fyzikové věděli, že dva klíčové exponenty v teorii zhutňování (jamming) – označované a a b – dávají dohromady číslo 1. Numerické důkazy byly přesvědčivé, ale nikdo nedokázal tento vztah analyticky odvodit. V roce 2026 tuto mezeru uzavřel nositel Nobelovy ceny Giorgio Parisi spolu s Francescem Zamponim – a to nikoli jen díky lidskému důvtipu, ale ve spolupráci s umělou inteligencí.

Podívejme se, co objevili, jak přispěl model Claude od Anthropicu a co tento důkaz znamená pro fyziku neuspořádaných systémů.

Vědecký objev

Parisi a Zamponi zveřejnili preprint (arXiv:2606.03300), který přináší první analytický důkaz identity a + b = 1 – vztahu mezi dvěma kritickými exponenty v teorii plného narušení symetrie replik (fullRSB) popisující přechod zhutňování u hustých amorfních tvrdých koulí .

Pozadí domněnky

V rámci řešení fullRSB, které před více než deseti lety vypracovali Charbonneau, Kurchan, Parisi, Urbani a Zamponi (CKPUZ, 2014), popisují tři kritické exponenty – a, b a c – škálovací chování v okolí bodu zhutnění .

• Jeden vztah, b = (1 + c)/2, byl již dříve analyticky dokázán z rovnováhy difúze a driftu ve škálovacím ansatzu .
• Druhý vztah, a + b = 1, byl přes deset let pozorován numericky s libovolnou přesností, ale analytický důkaz zůstával nedosažitelný .

Co důkaz odhalil

Identita a + b = 1 je odvozena přímo ze škálovacích rovnic fullRSB. Tento vztah zásadně implikuje a = (1 - c)/2, což – společně s b = (1 + c)/2 – znamená, že všechny tři exponenty jsou určeny jediným parametrem c . Tím se snižuje počet volných stupňů predikce v řešení fullRSB a upevňuje se vnitřní konzistence teorie. Důkaz nezávisle potvrzuje také škálovací vztahy α = 1/(2 + θ) a κ = 2 - 2/(3 + θ), které dříve předpověděly argumenty mechanické marginální stability Wyarta a spolupracovníků .

Jak přispěl model Claude od Anthropicu

Důkaz nebyl dílem čistě lidského úsudku. Autoři v článku výslovně uvádějí: „Důkaz byl získán interakcí s Claudem (Sonnet 4.6 a Opus 4.7) a námi ověřen“ .

Iterace a spolupráce

• Parisi a Zamponi vedli s Claudem rozsáhlý dialog v přibližně 40 kolech konverzace .
• Použili dvě verze modelu Claude: Sonnet 4.6 a Opus 4.7 .
• Claude nevytvořil hotový důkaz na první pokus. Místo toho iterativně odvodil téměř celý důkaz prostřednictvím vzájemné výměny informací. Autoři poté jednotlivé kroky zkontrolovali, opravili a ověřili .
• Kompletní záznamy konverzací byly archivovány na platformě Zenodo k veřejnému nahlédnutí .

Dělba práce

• Claude generoval kandidátní algebraické úpravy, identifikoval vzorce v rovnicích fullRSB a prováděl náročné symbolické výpočty .
• Parisi a Zamponi poskytli koncepční rámec, potvrdili matematickou správnost a zasadili důkaz do kontextu zavedené fyziky . Preprint uvádí, že Opus 4.7 v podstatě odvodil důkaz sám, s minimálním dohledem autorů .

Publikace a význam

Preprint byl zveřejněn na arXivu 2. června 2026 (aktualizován 2. července 2026) pod názvem „A proof of an identity for the critical exponents of jamming“ . Jako autoři jsou uvedeni Giorgio Parisi a Francesco Zamponi; Claude je zmíněn v metodologii jako použitý nástroj AI, nikoli jako spoluautor.

Zpravodajství v médiích jako Il Fatto Quotidiano, Correio Braziliense, 36Kr a Digg tento počin označuje za přelomový příklad toho, jak laureát Nobelovy ceny použil jazykový model jako skutečného výzkumného spolupracovníka k prolomení letité teoretické překážky .

Proč na tom záleží

Výsledek uzavírá desetiletou mezeru v teorii fullRSB zhutňování – fundamentálním problému ve fyzice skel, zrnitých materiálů a neuspořádaných systémů. Zároveň je vysoce viditelnou ukázkou toho, jak mohou velké jazykové modely přispívat k pokročilé teoretické fyzice, a to nejen jako asistenti, ale jako aktivní účastníci odvozování netriviálních matematických důkazů.